České Mi-24 v Afghánistánu pod 9.AAT

V tomto roce je to 5 let, kdy Česká republika darovala Afghánistánu šest strojů Mi-24V a šest Mi-17 na základě požadavků NATO. My se v tomto článku podíváme právě na čtyřiadvacítky a českou jednotku AAT, která u nich působí. Ačkoliv čeští vrtulníkáři působí v zahraničních misích již od devadesátých let (SFOR, KFOR, ISAF …), tak se o jejich práci informuje v médiích jen minimálně, zatímco třeba o misi našich stíhačů na Gripenech v pobaltí je tomu naopak. No přiznejte sami – to že Gripeny chránily pobaltí již 2x ví snad každý, ale že v Afghánistánu cvičí místní letecký personál čeští vojenští mentoři, ví už pouze zlomek lidí, a že jsme během dvou desetiletí vrtulníkařských misí dokonce dva vrtulníky ztratili, a bohužel i jednu osádku, to už ví opravdu jen málo kdo…

České Mi-24V

Všech šest darovaných Mi-24V prošlo nejprve generálkou v opravárenském závodě LOM Praha a následně byly transportovány na nové místo působnosti pomocí nákladního letounu An-124 Ruslan. Ten pojme do svých útrob čtyřiadvacítky rovnou tři, takže transport z Pardubic do Kábulu se provedl na dva zátahy. První v listopadu 2008 obsahoval trupovky 113, 114 a 115 a druhý v únoru 2009 zbývající 116, 117 a 118. Novým domovem se jim pak stalo kábulské mezinárodní letiště (KAIA).

Jednotka AAT v Kábulu

O výcvik a poradenství létajícího i pozemního personálu okolo Mi-24 a Mi-17 vzdušných sil Afghánské národní armády se stará česká jednotka AAT, začleněná do 438th Air Expeditionary Wing, U.S. AIR FORCE. Pro zajímavost uvedu, že původně se používalo označení OMLT (Operation Liaison and Mentoring Team), poté AMT (Air Mentoring Team) a nyní je to AAT (Air Adviser Team). Tyto skupiny se ve službě pravidelně střídají, jejich rotace jsou čtyřměsíční s tím, že se letí pár dní před a odlétá pár dní po, aby bylo možné převzít a předat "štafetu" dalším. V součtu to pak vychází na zhruba čtyři a půl měsíce, pokud by to však situace vyžadovala, tak se doba může prodloužit o několik měsíců. Také záleží na tom, kdy je zrovna volná přepravní kapacita. Na přelomu března/dubna vystřídal kluky z 8. rotace AAT nový tým 9. AAT, který zde bude působit až do srpna (2013). Kromě odborných znalostí musí být příslušníci jednotky vybaveni také respektem, znalostí místních zvyků, a diplomacií. Opomenutí těchto pravidel bylo možná jednou z příčin incidentu, který se stal před dvěma lety, a který stál 9 amerických kolegů mentorů život. Český tým mají ale afghánští kolegové podle jejich slov rádi, a prý by na ně nikdy nestříleli…

Typický den AAT

V současnosti vypadá u kluků z AAT týden asi takto: Pátek je volný den. Dva dny jsou vyčleněny na teoretickou přípravu a tři dny jsou na výcvikové lety. V tyto letové dny mají naplánován jeden dopolední a jeden odpolední cvičný let ve dvojici ve smíšené osádce. Jeden den je na rozbor toho co se za ten týden povedlo a co ne. Občas je třeba provést zálet vrtulníku po předepsaných pracích nebo větší opravě, což dělá zpravidla kompletní česká osádka. Souběžně s tím si vycvičení Afghánští piloti létají svoje mise nebo výcvik. To vše probíhá v kasárnách a části Kábulského letiště, patřícího Afghánské armádě, tedy mimo základnu ISAF.

Letové a místní podmínky

Není od věci poukázat, že létání v podmínkách panujících na Afghánském území se dosti odlišují od těch v České republice - všude je spousta prachu, vysoké teploty vzduchu (na jaře okolo 30°C, v létě 40°C), a to vše v nadmořských výškách okolo 2000 m nad mořem. Takové prostředí není pro vrtulníky, ba i pro samotné létání, vůbec přívětivé. K tomu si přičtěte, že se létá s místními piloty (jazyková bariéra, odlišná mentalita) na jejich vrtulnících, které jsou ošetřovány zdejšími techniky. Navíc po celou dobu odloučení od rodiny a blízkých. Služba rozhodně není procházkou růžovým sadem a prověří kvalitu výcviku a odolnosti každého člena týmu. Ještě se vrátím k údržbě strojů – čeští technici na práci místních již pouze dohlížejí a když je to potřeba, tak pomůžou nebo poradí. Od loňského roku je zde navíc skupina našich specialistů z technického oddělení, kteří v hangáru provádějí složitější opravy a předepsané práce.

Závěr

Na závěr se podívejme na bonus v podobě fotografií všech šesti českých čtyřiadvacítek a popřejme klukům z 9. AAT, a následujícím AAT, klidné dokončení jejich služby a brzký návrat do rodné vlasti. PS: Pokud jste někdo u nějakého z těchto šesti strojů sloužil, neváhejte se ozvat přes komentáře níže s nějakou tou perličkou nebo zajímavostí, udělá to radost jak nám, tak určitě i klukům, kteří u nich v současnosti slouží... [singlepic id=1510 w=560 h=350 float=none] [singlepic id=1511 w=560 h=350 float=none] [singlepic id=1512 w=560 h=350 float=none] [singlepic id=1513 w=560 h=350 float=none] [singlepic id=1516 w=560 h=350 float=none] [singlepic id=1517 w=560 h=350 float=none]

České Mi-24V v Afghánistánu: Fotogalerie