Panavia Tornado

Panavia Tornado je víceúčelový dvoumístný dvoumotorový hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla. Jsou tři hlavní verze tohoto stroje a dle toho se odvíjí jejich způsob použití. Tornado IDS je určené pro provádění útoků na pozemní cíle (umlčovnání nepřátelské protivzdušné obrany -
), Tornado ECR pro letecký průzkum a elektronický boj a stíhací verze Tornado ADV pro vzdušnou obranu. První let se uskutečnil 14.8.1974.

Vznik

Vznik letounu Panavia Tornado odstartoval v roce 1967 vzájemnou spoluprácí Belgie, Nizozemska, Německa a Itálie na projektu MRA 75 (Multi role aircraft), který měl nahradit letouny F-104. O rok později se k projektu připojila také Anglie a došlo ke změně názvu na MRCA (Multi role combat aircraft). Postupem času od projektu odstoupilo Nizozemsko a Belgie, protože koncept přestal splňovat jejich požadavky.

Kontrukce

Letoun byl vyřešen jako dvoumístný dvoumotorový hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla v rozmezí 25 - 67 stupňů a jednou kýlovkou. Náběžné hrany křídel využívají sloty a odtokové hrany dvouštěrbinové vztlakové klapky a spoilery. Podkřídelní závěsníky pro výzbroj (celkem 4) byly vyřešeny jako otočné. Tornado má také podtrupové závěsníky. Podvozek je tříbodový, zatahuje se směrem vpřed. Celkem bylo vyrobeno 10 prototypů a 6 předsériových strojů. K prvnímu letu došlo 14.8.1974, jednalo se o německý prototyp P-01 a výsledky tohoto letu byly dle pilota velmi dobré.

Zavedení do služby

O hladké zavedení Tornad do výzbroje letectev Anglie, Itálie a Německa se starala jednotka TTTE (Tri-national tornado training establishment). Později byly vytvořeny ještě dvě výcvikové jednotky, které byly zaměřené na bojový výcvik a taktiku, konkrétně britská TWCU a německá WaKo. Britská RAF zavedla první Tornada do služby (u TTTE) již začátkem července 1980 a odebrala asi 220 strojů (počet byl pravděpodobně vyšší). Německá Luftwaffe obdržela první stroje v září roku 1980 a celkem odebrala 247 strojů. Italská AMI (Aeronautica militare Italiana) se dočkala prvních Tornad v únoru 1983, celkově odebrala 100 letounů. Tornada odebrala také Saúdská Arábie (RSAF), první v březnu 1986 (celkem cca 75-80 trojů).

Bojové nasazení

První válka v Perském zálivu - operace Granby (1991): Do tohoto konfliktu bylo nasazeno 12 britských Tornad F.3, která prováděla útoky v malých výškách, což je velice riskantní taktika, čemuž odpovídala ztráta 6 letounů. Od této taktiky bylo později upuštěno a útoky se prováděly ze středních výšek. Později se zůčastnila bojů i italská AMI s 8 stroji Tornado IDS (1 stroj sesřelen) a RSAF (Saúdská Arábie), která utrpěla rovněž ztrátou 1 letounu. Bosna a Hercegovina - operace Deny Flight (1993-1995): Působila zde britská Tornada F.3 a pravděpodobně i jiná. Bosna a Hercegovina - operace Deliberate force (1995): Této operace se zůčastnilo 8 německých Tornad ECR a 6 Tornad Recce, a také 6 britských Tornad F.3. Jižní Irák - operace Southern Watch/Bolton (1992-2003): Zde působila od dubna 1998 britská Tornada G.4 a pravděpodobně i jiná. Jugoslávie (Válka v Kosovu) - operace Allied force/Noble Anvil (1999): Útoky byly směřované proti srbským jednotkám. Působilo zde 12 italských Tornada F.3, 12 Tornad IT ECR a 10 Tornad IDS. Dále 14 německých Tornad ECR a 12 britských Tornad GR.1. Druhá válka v Perském zálivu - operace Iraqi freedom/Telic (2003): Akce se zůčastnila mimojiné britská Tornada GR.4 (41), GR.4A (11) a F.3 (14 strojů). Ztraceno bylo jediné Tornado během nešťastné události, kdy bylo nedopatřením sestřeleno americkým raketovým kompletem Patriot (23.3.2003).

Tornada nad Českou republikou

Tornada se v našem vzdušném prostoru vyskytují celkem často (r. 2010). K největšímu výskytu těchto strojů dochází během pravidelného česko-britského cvičení
. Stejně tak se pravidelně účastní našich větších leteckých akcí (
). Zajímavostí také je, že se uvažovalo nad nákupem Tornad pro českou armádu před rokem 2005, ovšem bez úspěchu.

Základní informace (GR.4)

První let: 14.8.1974 Posádka: 2 muži Délka: 15,7 m (18,7 m u verze F.3) Výška: 5,95 m Rozpětí: 13,91 m Nosná plocha: 26,6 m² Hmotnost prázného: 14.500 kg (13.900 kg u verze F.3) Hmotnost vzletová: Hmostnost maximální: 28.000 kg Pohonná jednotka: 2x turbodmychadlový motor s přídavným spalováním od Turbo Union

RB199-34R - 43,8 kN / 76,8 kN s forsáží

Výkon

Maximální rychlost: 2.418 km/h (Mach 2,34) Taktický dolet: 1.390 km Přeletový dolet: 3.890 km (se 4 palivovými nádržemi) Dostup: 15.240 m Stoupavost: 76,7 m/s Zátěž na plochu: kg/m² Tah k hmotnosti: 0,55 Maximální násobky G: -3/+7,5 g (pravděpodobně)