7.vánoční (zimní) přechod Brd

Tak vlastně ani pořádně nevím, jestli je slovo " zimní " v tomto případě to správné slovo, dal jsem ho raději tedy jen do závorky :-) . Vzhledem k tomu, jaké totiž letos na konci prosince panovalo počasí a jaké jsme naměřili teploty, by bylo výstižnější mluvit o přechodu spíše jako o velikonočním nebo jarním. No ale k tomu se ještě vrátím... Jako každý rok, tak i letos byl plán na vánoční svátky jasný - čekal nás pravidelný vánoční přechod Brd a to s pořadovým číslem 7. Ten letošní byl tak trochu ve znamení TROJEK - potřetí jsme začínali v Jincích, šli jsme ve třech a na tři dni. 25. prosince ráno tedy nastupujem do vlaku a míříme směr Jince, kde nám místní lokálka v půl desáté zastavuje. Počasí nic moc, fouká nepříjemný silný vítr, teplota okolo 5°C stupňů nad nulou a pochopitelně na zemi ani vločka, což jsme ale tak nějak dle předpovědi meteorologů očekávali. Z jineckého nádraží míříme přímo k lesu a tentokrát jsme si naplánovali trasu trochu severněji než obvykle, chceme jít místy, která ještě nemáme tolik prochozená. Poměrně rychle vystoupáme na nedaleký skalnatý hřebínek, kde na příjemném tábořišti děláme první oheň a na něm něco malého k jídlu. Ozývají se však hlasy, že je to příliš brzo a že takhle nikam nedojdem, ale vzhledem  k tomu, že máme před sebou jen asi 17 km, shodujem se nakonec na tom, že není kam pospíchat a že do cíle prvního dne můžem klidně dojít i po setmění.







Asi po půl hodině vše balíme, hasíme oheň a kolem trampského hřbitova pokračujem dál směrem do nitra Brd. Následující několikakilometrový úsek kopíruje téměř vrstevnici a tak s malým výškovým převýšením a přes některé známé vrcholy naše cesta příjemně utíká. Další malou zastávku máme kousek za Brdou a to v místě, kde se nám poprvé naskytne výhled na severovýchodní svahy Toku. Při pohledu na nejvyšší místo Brd je nám už jasné, že když nevidíme sníh ani tam, neuvidíme ho s největší pravděpodobností už nikde - jsme smířeni  s tím, že letos to bude prostě bez sněhu :-( . Už v pozdním odpoledni procházíme hluboké a krásné baštinské lesy, přes které se pomalu blížíme do cíle prvního dne. Po celodenní zatažené obloze, se jako zázrakem k večeru mraky částečně protrhají, a tak na poslední chvíli ještě stíháme na jednom z jordánských bunkrů sledovat kouzelný západ slunce, byla to docela pěkná tečka za prvním naším dnem. Ani ráno, když se probouzíme, nejsme ochuzeni o pěkné výhledy. Vzhledem k teplotám a inverznímu počasí, byla všechna údolí kolem dokola zahalena mlhavým oparem, ten se v některých místech držel až do odpoledních hodin, ale tady v Brdech bylo příjemné polojasno. Hned po snídani se loučí Luky, který má namířeno přes Hlavu a Těně domů, místo něj se k nám má někdy odpoledne připojit Ludva s Agátou. Po dlouhé době! Už si ani nevzpomínáme, kdy se naposled zúčastnil nějaké naší akce, dokonce jsem nedávno zaslechl nějaké řeči o vyloučení, ale to pravděpodobně nebylo míněno vážně :-) . Pár minut po Lukym tedy balíme a odcházíme i my dva s Hanzem. Jdeme na Tok, protože si myslíme, že vynechat při přechodu nejvyšší brdský kopec, by byla škoda. V blízkosti vrcholu taky nacházíme jediné větší pozůstatky sněhu, jsou na dně kráterů nebo v hlubokých příkopech kolem cest, nikde jinde už jsme potom sníh neviděli. O kousek dál na Carvánce letos nepotkáváme žádná auta ani lidi, tak využíváme klidu i slunečného počasí a dáváme si zde krátkou pauzu. Je zde nádherné ticho, nikde nikdo. Ono s těma lidma to bylo letos stejně zajímavé. Na to, jaké bylo přes svátky pěkné počasí, jsme za celé tři dny potkali jen dva pěšáky a jednoho cyklistu, což je docela málo.







Z Carvánky pokračujeme prakticky stejnou cestou jako v předešlých dvou letech, jen s tím rozdílem, že si trochu zacházíme a zastavujeme se na návštěvě u našich kolegů z Brdské stopy, jestli nejsou náhodou rovněž v lese. Nikoho na místě nenacházíme a jak později zjišťujeme, minuli jsme se asi o dvě hodiny, škoda. Luděk s Agátou už jsou tou dobou na cestě k nám, ale shodou okolností  potkávají právě Vlčáka z Brdské stopy a místo do bodu A (místo setkání) jdou s ním do bodu B (místo druhého noclehu). Původně jsme mu to měli s Hanzem za zlé, ale nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad, protože včas obsadil místo a " uhájil " ho před asi sedmi berounskými trampy, kteří tam chtěli rovněž složit hlavy - tímto se jim dodatečně omlouváme. Luděk bohužel musel druhý den do práce a tak se mohl zdržet jen několik málo hodin. Posezení a klábosení u ohně uteklo neskutečně rychle, pozdě večer tak od nás s Agátou odcházeli do hluboké noci. Ještě že je Agátka statečná jezevčice a ničeho se nebojí, teda krom divokých prasat :-) . Došli v pořádku. Třetí a poslední den už nám chybělo ujít jen asi 12 kilometrů a za slunečného a teplého počasí (na slunci kolem 12°C) to byla radost. Teda radost by to byla v případě, že by se nejednalo o zimní přechod, protože my se těšili přeci jenom na trochu jiné počasí. Kdo by si prohlížel fotografie bez článku, asi těžko by z nich poznal, že byly pořízeny 27. prosince. V posledních letech se bohužel stává pravidlem, že kolem Vánoc v Brdech moc sněhu nebývá. Začínáme pomalu uvažovat o tom, že by se zimní přechody posunuly např. na leden. Tak uvidíme příští rok...