Podzim 2016 na Jordánu
Podzim mám rád. Tohle roční období bývá na Brdech to nejkrásnější. Toulky úžasně probarvenou krajinou patří k tomu nejmalebnějšímu, co Brdy mohou nabídnout. A tak jeden z podzimních vandrů musel zákonitě patřit bývalým dopadovkám. Především Tok a Jordán to je prostě podzimní krása, kde příroda hraje všemi barvami. Úžasné dva dny strávené v této oblasti byly ještě navíc " vyšperkovány " sledování nádherného západu i východu slunce z vrcholu Houpáku. Téměř 100% spokojenost, dalo by se konstatovat, ale malý kaz na kráse to přeci jen mělo, i když to nesouviselo z přírodou. Když jsem procházel okolo známého pěchotního srubu, nedalo se nevšimnout, v jakém zbídačeném stavu se v současnosti nachází. Posprayované stěny, diamantový příkop snad do půlky zaplněný odpadky, nepořádek i uvnitř a totálně zničený interiér. Škoda, moc veliká škoda, že tento unikátní objekt těžkého opevnění (v roce 1938 jediný dokončený objekt na jih a západ od Prahy !) skončil v takovém žalostném stavu. Pamatuji se, že na konci 90. let minulého století bývával srub v daleko lepší " kondici " než je v současnosti a rozhodně tenkrát bylo ještě co zachraňovat, na rozdíl od roku 2012, kdy Ministerstvo kultury ČR vyhlásilo už totálně zdevastovaný objekt kulturní památkou. Pro ty z vás, kteří neměli tu možnost počátkem 90. let minulého století navštívit některou z akcí pořádaných KVH Volduchy na Jordánu a zároveň si i prohlédnout zrekonstruovaný interiér, přináším několik unikátních fotografií z té doby (poděkování patří panu Fr. Kochovi za poskytnuté fotografie). A jelikož v letošním roce je to právě 80 let co byl tento cvičný a zkušební objekt v Brdech vybudován, tak nesmí chybět ani malé nahlédnutí do jeho historie.
Kořeny historie zkušebního pěchotního srubu CE Jordán je nutné hledat ve 30. letech minulého století, kdy se po nástupu nacistů k moci v sousedním Německu vláda Československé republiky rozhodla, že nechá vybudovat (po vzoru francouzské Maginotovy linie) systém stálého vojenského opevnění podél státní hranice. Dne 20. března 1935 ministr národní obrany Bohumír Bradáč schválil zřízení rady pro opevňování a ředitelství opevňovacích prací, jehož zkratka " ŘOP " se posléze stala základem pro označení některých typů opevnění - " Řopík ". Na území tehdejší dělostřelecké střelnice Brdy byly v létě téhož roku zahájeny ověřovací a zkušební práce. Nejprve byly vyrobeny zkušební železobetonové desky připomínající obrovské mlýnské kameny a na cílové ploše Brda se poté prováděly zkoušky jejich pevnosti a odolnosti proti dělostřeleckým granátům. Na základě výsledků těchto zkoušek byly pak na Jordánu vybudovány nejprve dva objekty lehkého opevnění vzor 36 a o rok později vybetonován i objekt těžkého opevnění.
Konkrétně ve dnech 19. - 27. května roku 1936 za částku 884 000 Kč vybudovala pražská firma " Litická akciová společnost " zkušební pěchotní srub, který byl označován jako " CE Jordán ". Stavební řešení tohoto srubu bylo poněkud netypické a mírně odlišné (jen částečně dvoupodlažní) od podobných bojových objektů, které v té době již vyrůstaly v našem severním pohraničí. Jednalo se o jednostranný objekt ve II. stupni odolnosti (strop o tloušťce 200 cm, čelní stěna 225 cm), který byl osazen jediným pěchotním pancéřovým zvonem pro lehký kulomet vz. 26 ve stropě a opatřen jedinou střeleckou místností, vybavenou dvěma střílnami pro hlavní zbraně, jejichž osy umožňovaly palbu severním směrem na přilehlou dělostřeleckou střelnici. Levá střílna byla určena pro kasematový kanón ráže 40 mm vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37, pravá pak pro dva těžké kulomety vz. 35, s možností pozdější výměny za modernější těžké kulomety vz. 37. Dvě týlové střílny byly osazeny další dvojicí lehkých kulometů vz. 26, které byly určeny pro blízkou ochranu pevnostního objektu před útočící pěchotou. V horním patře se nacházela strojovna, filtrovna, stanoviště velitele a telefonisty, hlavní střelecká místnost, chodba do krycího křídla, toalety a vstup do pancéřového zvonu. V spodním patře byla místnost pro osádku (běžně 22 mužů - 1 desátník, 3 svobodníci a 18 vojínů), sklad a jímka odpadních vod. Z důvodu úspor (pouze cvičný objekt) nebyl srub dovybaven např. stálým telefonním kabelovým vedením, vodiči zemní telegrafie, studnou ani stálými ubikacemi. Nechyběl zde ale dieselagregát určený k výrobě elektřiny pro vnitřní osvětlení a pohon ventilačního zařízení. Kolem pěchotního srubu byly rovněž vybudovány protipěchotní a protitankové překážky.
24. května roku 1937 objekt nejprve posloužil pro veškeré zkoušky instalací zbraní, nácvik obslužných činností a střelby ze všech zbraní objektu a 23. - 25. června téhož roku pak došlo i ke zkoušce odolnosti. Ta se skládala z postřelování objektu zbraněmi různé ráže - od nižších (kulomet, protitankový kanón) až po tu nejtěžší, kterou byl tehdy možďíř ráže 30,5 cm vz.16 Škoda. Pro tento účel bylo použito: 200 ks munice ráže 7,92 mm - průbojný náboj vz. 34 60 ks munice ráže 20 mm - ostrý průbojný náboj vz. 35 2 ks munice ráže 37 mm - ostrý nárazový granát vz. 34 2 ks munice ráže 37 mm - ostrý pancéřový granát vz. 34 40 ks munice ráže 8 cm - ostrý nárazový granát vz. 30 88 ks munice ráže 10 cm - minový granát vz. 21 60 ks munice ráže 15 cm - minový granát vz. 28 28 ks munice ráže 21 cm - minový granát vz. 35 30 ks munice ráže 30,5 cm - minový granát vz. 15/28 4 ks munice ráže 30,5 cm - minový granát vz. 35 Na srub se střílelo až z 8 km vzdálených postavení na Brdě, aby byla možnost si ověřit pravděpodobnost zásahu v horském terénu, kde je přesnost palby ovlivňována např. i prouděním vzduchu. Objekt zůstal po ostřelování jen mírně poškozen. Zásah vydržela i dvoumetrová stropní deska, ve které se však vytvořil kráter o hloubce cca.60 cm. Po zkouškám byl srub opraven a až do roku 1939 byl kromě provádění ostrých střeleb z lafetovaných zbraní a zkoušek účinků dělostřeleckých i dalších zbraní používán k výcviku speciálních pevnostních jednotek. Během války a krátce po ní byly zkušební srub i lehké objekty v jeho okolí opětovně postřelovány a téměř zničeny. Na konci 40. let se srub nacházel téměř v troskách, na několika místech byla proražena čelní stěna a byla provalena část stropu.
V roce 1948 byl srub znovu opraven a na přelomu 50. a 60. let upraven a přezbrojen novou protitankovou zbraní (kanón PvK vz. 44/59 ráže). Na konci 80. let se o renovaci dobového stavu a vybavení zkušebního pěchotního srubu CE Jordán zasloužil KlubVojenskéHistorie (původně SVAZARM) Volduchy. Jeho členové v roce 1988 srub i jeho bezprostřední okolí vyčistili, zrekonstruovali a v interiéru vytvořili malé muzeum. Jejich snažení vyvrcholilo na konci září téhož roku, kdy byl objekt poprvé představen veřejnosti. Počátkem 90. let, během prvních ročníků akce "Bahna", byly v okolí srubu pořádány ukázky bojové činnosti, jako například rekonstrukce případné obrany hranice v roce 1938 nebo Ostravská operace 1945. O několik let později byl objekt i přes zabezpečení několikrát vykraden a od té doby je neudržovaný a chátrá. [nggallery id=42] foto : archiv F. Koch Muzeum na demarkační linii Rokycany archiv VHA Praha - Plzeňská čára - ing. Jan Škoda FORT print 2006 info : Plzeňská čára - ing. Jan Škoda FORT print 2006 Vojenské újezdy ASČR - Avis 2006 internet
