Noční přepadení na věži
Začátkem letošního května jsme ve složení Ruda, Lukáš, Ája a já vyrazili na noc ze Skořic směr Padrť. Měl to být krásný, ničím nerušený večer v Brdech jako každý jiný, ale nebyl :-) Noclehárnu jsme si zřídili v nejvyšší místnosti věže a zalehnout jsme šli okolo půlnoci. My s Rudou o něco později, protože Ruda zkoušel dělat noční fotografie na dlouhou závěrku, pak jsme to taky zabořili. Asi hodinu jsem se převaloval a nemohl jsem usnout, přestože bylo absolutní ticho, pouze občas zafoukal vítr a zapraskaly stromy. Ostatní jak se zdálo spali tvrdě. Ticho náhle přerušilo vrzání venkovních vrat, ty jsem schválně pro takový případ uzavřel, aby mě na případného vetřelce včas upozornily. V tu chvíli jsem okamžitě zbystřil a naslouchal dál. Slyšel jsem venku přibližující se kroky a náhle došlo k dalšímu zavrzání - tentokrát už se však jednalo přímo o dveře do věže, což pro mě bylo potvrzení, že se skutečně jedná o nevítanou návštěvu (žádnou jsme totiž hlášenou neměli).
Okamžite jsem na ostatní spáče okolo mě zařval, že sem někdo jde. Ti mě naprosto ingnorovali, až na třetí upozornění zareagoval alespoň Ruda tak, že si sednul ve spacáku a to bylo tak vše na co se zmohl... Neřekl ani "A teď všichni zahynem", prostě nic. Ája a Lukáš v pohodě spali dál, poplach, nepoplach... Mně to nedalo, vyletěl jsem ze spacáku a nazul si boty. Ovšem bez toho, abych si zavázal mé dlouhé tkaničky. Abych se s nima nepřizabil, musel jsem dělat malé krůčky až ke schodišti, rozsvítil čelovku a chvíli poslouchal. Zezdola už byly slyšet kroky na dlaždičkách s občasným zapraskáním střepů, kterých je v přízemí na zemi opravdu spousta. Ze zvuků šlo poznat, že osoby jsou minimálně dvě, pročesávají všechny dolejší místnosti, a pomalu směřují nahoru. Zařval jsem tedy: "Halóóó, kdo to je!!??". Nic. Tak znovu: "Halóóó, kdo to je!!". Zase nic. Zvuky se neustále přibližovali a na schodišti už začínalo být vidět lámané světlo z čelovky vetřelce, až mně hrůzou stály vlasy na hlavě a srdce div nevyskočilo z hrudníku. Mít u sebe střelnou zbraň, tak bych snad v tomto stavu na zdroj hluku bez zaváhání vystřílel celý zásobník, ať už jde o kohokoliv :-)
Když tu náhle poznávám, o koho se jedná - Láďa nemohl odolat a vydal se za námi rovnou z práce i s Terezou, jakmile to jen bylo z jeho strany možné a nědělal si vůbec žádné starosti s tím, aby nás na to předem upozornil. Nakonec se z toho tedy vyklubalo milé překvapení a mé tělo si mohlo pomalu odpočinout od návalu adrenalinu :-)
