O sošce Pána Ježíše na Práchovně
Když se v Rokycanech založila " první " železná huť, známá dodnes jako " Stará huť ", aby šťastně prosperovala, byl jí za patrona a ochránce vybrán Ježíš Kristus, jak si to přál zbožný první " šichtmistr ", měšťan rokycanský Jan Letňanský. Práce zhotovit sochu Spasitelovu, aby při samé huti mohla státi, svěřena byla zdejšímu mistru hrnčířskému, který náhodou dostal mladého dovedného učně, jenž u něho měl složit zkoušku mistrovskou. Dal mu tedy zhotoviti z hlíny sošku Kristovu. Úkolu toho se bez veškeré pomoci mistrovy mladík dosti rychle zhostil, zhotoviv opravdu na tehdejší dobu dílo mistrovské, jemuž všichni podivovali - mistrem počínaje, pány konče. Hotová socha, když řádně uschla, ve vysoké peci na " Staré huti " dobře byla vypálena a při samém závodu na jednoduchém podstavci usazena. Ve válce Třicetileté Švédové r. 1639 huť zcela zničili, jen socha zázrakem ušla jejich pozornosti, zůstavši neporušena. Jakmile r. 1643 huť je znovu dokončena, " vyštafírován " je patron její také. 30. července téhož roku, když zdělána zde opět první litina, jsou z téže vyrobeny tyče na mříž kolem sochy Spasitelovy. Přešla léta a roku 1873, v sobotní odpoledne, nastala veliká bouře. Blesk stíhal blesk, divoce rachotil a třískal hrom, jako o soudném dni. Přišla voda veliká, jenž na Padrti strhala veškeré rybníky, tekla v Rokycanech " starou řekou ", strhala také všecky lávky a mosty. Jediný, který jí odolal byl viadukt u měšťanského pivovaru. Lidé chodili po něm, celý " Pátek " až ku " Kamení " byl tehdy jedno veliké jezero, po němž plulo všechno možné, co kde voda veliká urvala, ať dřeva, nábytek i zvířata. " Stará huť " byla podemleta, splavena a socha Kristova zanesena dravým proudem neznámo kam. Toho času byl prý ve mlýně " Na Práchovně " v Rokycanech blíž Huti, mlynář pan Tyl. Za několik dní po povodni mlynářka časně z rána vyšla s kbelíkem pro vodu k " staré řece " a spatřila v těch místech, co nyní kaplička na silnici Příbramské se Spasitelem stojí, dole pod silnicí u řeky podivnou postavu - ona klečí v plášť dlouhý zahalena, s trnovou korunou na hezké hlavě, myje si krásný svůj obličej ještě v kalné vodě řeky. Vykřikla překvapením a zjev se rozplynul. Řekla to mlynářka muži a ten velmi se diviv, co že by to asi znamenalo, šel k tomu místu se synem Václavem. Hledali v nánosu bahna i písku a nalezli tu neporušenou sochu Spasitelovu. Zjevem dal prý znamení, kde leží, kam jej voda od Staré huti odplavila. I vyžádal si mlynář svolení, aby kapličku mohl proti místu, kde socha nalezena, postaviti mohl. Povolenu mu. Rodina Tylova až do svého vymření, dávala pak do kapličky světlo. Od těch dob zde Kristus stojí. Syn Tylův Václav chodíval na " stánek " Ježíšův vybírat příspěvky, ale většinu sám z toho utratil. Říkali mu tedy za to rokycanští " Kapličkář ".
