Příběh posledních brdských medvědů I.- trochu historie

Výskyt medvěda hnědého nebyl na našem území v dávné minulosti ničím vyjímečným. Žil prakticky na celém území Čech do té doby, než ho člověk vyhnal do horských oblastí, na samotné hranice a nakonec ho v průběhu 18. a 19. století vyhubil úplně.Poslední (písemně doložený) zastřelený medvěd má i svůj pamětní kámen a to na Šumavě na Jeleních vrchách, kam byl 14.11.1856 zahnán a poté zastřelen. Ještě v letech 1864 - 1892 byla zaznamenána další ojedinělá pozorování několika jedinců v šumavských hvozdech, ale bohužel už  bez písemných záznamů. Mimo Šumavu byl však medvěd vyhuben již daleko dříve. Například na Křivoklátsku byl poslední kus uloven 21.8.1692 a v Brdech dokonce už v roce 1660. Novodobé sledování medvěda hnědého na území Čech, Moravy a Slezska započalo po roce 1945. První jedinci byli spatřeni v Javorníkách u Velkých Karlovic (1946), později na úpatí Bílých Karpat ve Velké nad Veličkou (1963) a od roku 1972 se jejich výskyt stal pravidelností a to převážně na území Beskyd. Odtud následně migrují do blízkých, ale i do poměrně vzdálených oblastí. Raritou pak je spatřený medvěd na Náchodsku ( květen 1994), v Moravském krasu ( červenec 2002) a poblíž Orlové na Ostravsku (červen 2007). A Střední Brdy? Ani ty překvapivě nezůstávají pozadu! V lesích brdských bylo možno při troše štěstí spatřit dvě medvědí mláďata naposled v létě roku 2003. Během několika srpnových dní byl zaznamenán jejich pohyb napříč celými Brdy, konkrétně v místech jako je Roželov- Třemšín- Míšov- Padrtě- Praha- Kočka- Tři Trubky- Jordán- Tok a Plešivec. V polovině dubna téhož roku, tedy 4 měsíce před tím, než medvíďata "vtrhla" do Brd, jsme je s Lukášem potkali i my. Setkání to bylo nečekané, úžasné a do dnešní doby na něj velice často a rád vzpomínám. No řekněte sami, kolikrát za život se Vám povede, aby jste potkali v lese volně pobíhajícího medvěda a kousek od domova :-). Přesně před 10 lety (4.1.2003) se začal psát životní příběh těchto dvou chlupáčů, příběh, který určitě stojí za připomenutí... Příště: Eliška a Honzík