Příběh posledních brdských medvědů V.- setkání

Na začátku května roku 2003 jsme společně s Lukym odjeli " Podbrdskou lokálkou " na víkendový vandr do lesů nedaleko Šťáhlav.

První den jsme se potulovali v okolí Radyně a den druhý se přesunuli blíže k Lopatě a do krásného údolí Kornatického potoka. Když se sobota pomalu blížila ke svému konci, museli jsme si najít nějaké vhodné místo na přespání. Po chvilce hledání nakonec padla volba na malý, ale útulný travnatý plácek pod hrází jednoho ze zdejších rybníků. Vybalili jsme věci, připravili tábořiště a šli do lesa pro nějaké dřevo na večerní oheň, aby bylo na čem si udělat něco teplého k večeři. Dlouho jsme neposeděli. Po celodenním chození jsme cítili trochu únavu a tak jsme kolem jedenácté hodiny uhasili oheň, ulehli do spacáků a chystali se usnout. V ten moment ani jednoho z nás nenapadlo, jaké překvapení na nás ráno čeká ! Noc byla klidná a tak se probouzíme ( tedy jen já ) až v půl deváté. Kdyby to šlo, spal bych klidně ještě dál, stejně jako Luky, ale potřeba je potřeba a já musel prostě ven. Popojdu tedy kousek pod hráz a jak tam ještě v polospánku stojím, najednou úplně zkoprním. Zdá se mi to, je to sen nebo nějaký přelud? Nahoře na hrázi vidím pobíhat medvěda! A ne jednoho, hned dva. Co to je? Ptám se sám sebe. Hlava mi to pořádně nebere. Pochopitelně, rozum vám velí- tady se přece nemůže jen tak volně procházet medvěd, to je nesmysl, ale na druhou stranu oči vidí jasně - 1o metrů přede mnou jsou dva medvědi!

Skotačí po hrázi, lezou do vody i na stromy a vůbec nevypadají jako divoké šelmy :-). Zvědavost mi nedovolí odejít a tak se nevěřícně a zároveň i trochu opatrně začnu k těmhle dvěma chlupáčům přibližovat. Když jsem v jejich těsné blízkosti, zahlédnu kousek za nima vycházet z lesa nějakého člověka. Po pár krocích přijde blíž a v tu chvíli je mi vše jasné - Václav Chaloupek. Že má Václav v nedaleké hájence vždycky nějaká zvířata připravená k filmování jsem věděl, ale že má v péči zrovna teď dvě malá medvíďata, na to jsem v té ranní rozespalosti nějak pozapoměl a tak mě tahle neobvyklá situace dost překvapila. Jakmile mi medvědí mláďata zahlídla, okamžitě se ke mě rozeběhla. Když vidíte něco malého a chlupatého, máte tendenci si to pohladit, to jsou myslím normální reflexy většiny lidí a já pochopitelně udělal to samé. Václavovo upozornění: " Pozor na prsty, ať tě nekousnou ", už přišlo bohužel v momentě, kdy natahuju ruku po prvním medvíděti a než stačím zareagovat a ucuknout zpět, mám Elišku pevně přisátou na palci pravé ruky. Zůstalo naštěstí jen u toho cucání a sílu medvědího stisku jsem nepocítil. Volám na Lukyho ať se jde taky podívat a dáváme se s Václavem do řeči. Ještě předtím než začal točit pořady o zvířatech, pracoval jako redaktor v ČT, později v plzeňské ZOO, ale původním povoláním je vlastně kantor. Patřil jsem mezi žáky, které na naší škole v 70. letech minulého století učil a tak jsme trochu vzpomínali i na dobu, kdy tenkrát působil na naší ZDŠ. Učil nás kreslení a přírodopis a pamatuju si, že už tehdy měl velmi kladný vztah k přírodě všeobecně a to se snažil naučit i nás. Pokaždé když to bylo možné, vzal nás při přírodopisu ven (měli jsme les hned za školou) a jeho hodiny pro nás nebyly jen nudným učením, ale spíš zajímavým a poutavým povídáním. Je možné, že i jeho přičiněním se u mě už tenkrát začala probouzet láska k přírodě, která mi vydržela až do dnešní doby :-). Řeč byla pochopitelně i o medvíďatech. O tom, že Eliška s Honzíkem jsou jeho druhá medvědí mláďata, prozradil mi co všechno už společně během uplynulých 4 měsíců zažili, že už stihli natáčet na Šumavě, v Beskydech nebo v Českém lese a také, která zajímavá místa by rádi ještě navštívili. Do Brd se prý chystají určitě také... Příště: Expedice Medvědí Brdy 2003