Vzpomínky na vojnu aneb Když jsem sloužil v Brdech

brding

Pokud se ten člověk jmenuje křestním jménem Václav, tak ho samozřejmě znám. Byl velitelem protitankové střelnice Kolvin i v letech 1985-1987, kdy jsem tam sloužil. Měl hodnost podplukovníka a asi v létě 1987 byl povýšený na plukovníka.

Byl to člověk který byl hodně přísný a budil respekt nejen mezi vojáky základní služby, ale i mezi podřízenými vojáky z povolání. Ale na druhou stranu byl spravedlivý a férový... Šikanu netrpěl a když jsme na podzim roku 1985 narukovali po přijímači na Kolvín tak občas přijel tajně večer na Kolvín, auto zaparkoval u Kreslovny a pak se plížil ke kasárnám a za plotem oknama, která se nezatemńovaly sledoval jestli nejsme šikanovaní, což se naštěstí nedělo. Občas se tedy nejen plížil, ale nečekaně se večer objevil i v kasárnách a to pak nastal poprask, protože všude bylo slyšet...bacha velitel je tady...

Za celé 2 roky co mi dělal velitele nemůžu o něm napsat nic špatného, byl to férový chlap a velitel a vážil jsem si ho, což se o všech vojácích z povolání, kteří tam byli napsat nedá.

Za tu dobu mě rozhodil asi jen 2 x. Jednou když mi bylo oznámeno víc než měsíc dopředu, že budu začátkem srpna1986 převelen na Valdek do vojenského areálu naproti zříceniny hradu, kde jsem měl fungovat jako člověk zajišťující chod a údržbu tohoto areálu. Chodil jsem nasr... po kasárnách a říkal jsem si proč zrovna já... Na Kolvín se rukovalo jen 1x za rok, mazáci se už pomalu chystali do civilu a já si říkal, že bych konečně mohl být svým pánem a nechtělo se mi začínat znova někde jinde... Tak jsem v tom žil celý měsíc, termín převelení se neúprosně blížil a jen pár dnů před převelením mi bylo sděleno, že zůstávám a místo mě tam šel jiný voják, přijmení si už nepamatuji ale říkali jsme mu Agin, tak se totiž jmenoval pes v kasárnách v Jincích a někdo u něho rozpoznal podobné rysy v obličeji... No a podruhé mě rozhodil, když jsem měl jet na opušťák. Z Kolvína se moc často domů nejezdilo, 1 x dovolenka a max. 1opušťák za rok. V den odjezdu po odpoledním nástupu čety, kdy bylo rozdělení do zaměstnání, ti co měli jet domů se hlásili u velitele střelnice a vyzvedávali si vycházkovou knížku. Také jsem se hlásil u něho na štábu a jak seděl za tím svým stolem a listoval v mé vycházkové knížce, všiml si že mám v ní zápis který jsem nenahlásil a to že mě v Praze zadržela vojenská hlídka, a zapsala mi do knížky, že jsem neměl předpisové zavazadlo. Abych to upřesnil, dle předpisu to mělo být zavazadlo pevných tvarů - kufřík, aktovka. A u nás na Kolvíně byl zvyk že kdo jel z opušťáku přivezl kromě jiného i nějaké domácí buchty, což se vozilo v menší krabici.. No a když jsem se tehdy vracel, tak byl v neděli večer v Praze na hlavním vlakovém nádraží velký zátah na vracející se vojáky základní voj. služby. U každého východu z nástupiště stála vojenská  hlídka a zabavovala vycházkové knížky a posílali všechny vojáky ven před nádraží kde stál přistavený autobus a vyvolávali jména a kdo přišel na řadu musel se ukázat jestli je předpisově ostříhaný a ustrojený a kdo nebyl musel nastoupit do autobusu a odvezli ho na posádku kde ho ostříhali a že třeba nestihne včas návrat do kasáren vůbec neřešili. No a u mě dobré a jen mi do knížky zapsali to nepředpisové zavazadlo.Já jsem to po návratu nenahlásil, tak mi velitel střelnice chtěl na poslední chvíli zrušit opušťák, ale naštěstí jsem nakonec odjel. Jinak tedy hodně dobrý velitel i člověk. Občas ho sice chytl "rapl" že máme dlouhé vlasy a jsme málo ostříhaní, tak nařídil střiháni celé čety.... I na ostříhání vlasů vojáka byla naprosto přesná instrukce v podobě fotografie kde byl zobrazený voják ze předu, z profilu a ze zadu..   prostě jak má vypadat ostříhaný voják socialistické armády.Tento obraz visel u dozorčího vchodu.  Dnes je normální když je někdo ostříhaný dohola, nebo hodně nakrátko, ale tehdy čím delší vlasy tím větší mazák a když měl jet člověk domů nechtěl být ostříhaný hodně nakrátko...ale jinak ok velitel..vzpomínám na něho dodnes v dobrém a vážím si ho...