Brding slavil IV.výročí.

Již IV. výročí oslavil před několika dny Brding a jsem moc rád, že jsme se u letošních oslav dokázali sejít v kompletním složení. Ba co víc, krátkou návštěvou nás poctila i občasná účastnice našich vandrů a novopečená maminka Ája ( toho času starajíc se o nový brdský potěr) a z čeho mám největší radost, naše pozvání přijal i kamarád, brdský tramp a poeta Jarda Kutloch Šlejmar. Tradiční místo převážné většiny našich oslav, penzion U Svatého Jána ve Skořicích, bylo již nachystané a tak u prostřeného stolu začínáme pomalu bilancovat další rok naší existence. A jak už to tak v životě (nejen trampském) bývá, shodli jsme se na tom, že něco se povedlo více a něco pochopitelně méně. Ze všech našich "projektů", které jsme v uplynulém roce připravovali, bych rád zmínil tři, které považuji za nejúspěšnější. Byly to akce, kterým jsme věnovaly spoustu volného času a energie, ale na druhou stranu z nich máme pocit velkého zadostiučinění. Vynaložená práce přinesla kýžený výsledek. Reportáž č.1 - ta byla o zříceném MiGu 21 z roku 1981. Hanz tomuto tématu věnoval opravdu mnoho času. Hodiny a hodiny strávené hledáním na internetu, nespočet telefonátů a e-mailů, hledání v kronikách a archivech, to všechno dalo hodně práce, ale výsledek myslím stál za to. Pro nás samotné pak bylo největší odměnou osobní setkání s panem ing. Lanči. Vzpomínky tohoto bývalého pilota a později velitele letiště v Líních, či svědectví jeho obsáhlého archivu, to vše by vydalo klidně na několik dalších samostatných článků! Za ochotu a čas nám věnovaný patří panu Lanči ještě jednou díky. Reportáž č.2 - rozhovor s příbramským rodákem, fotografem a paraglidistou Jirkou Jirouškem. Další velice zajímavá osobnost, sympatický a skromný to člověk. Trochu jsme se loňského podzimu "naháněli", protože sjednotit můj a Jirkův volný čas byl problém, vše ale dobře dopadlo a rozhovor se nakonec v jeho chalupě nedaleko Příbrami uskutečnil. Vymezeného času však bylo stejně málo, protože vzpomínky, zážitky, příběhy i plány, to všechno by se poslouchalo ne dvě hodiny, ale klidně celý den. A to ani trochu nepřeháním. Navíc jeho fotoarchiv čítá na tisíce leteckých fotografií, to prostě běhen krátkého setkání nemůžete v žádném případě prohlédnout. Tady opět patří dodatečně Jirkovi Jirouškovi velké poděkování, především za poskytnutí nádherných fotografií. Reportáž č.3 -  o brdském podzemí. Když jsme při posledním vánočním přechodu Brd v prosinci roku 2014 čirou náhodou narazili na jeden nám neznámý ženijní úkryt, ani v nejmenším jsme tehdy netušili, jakou "lavinu" zájmu o tyto utajené objekty jsme si tímto nálezem spustili. Hledání nás neskutečně baví a některé naše vandry tak dostaly nový impuls. Během tohoto roku jsme si stačili připsat hned několik úspěšných nálezů a věříme, že ten poslední, nebude zdaleka poslední. Na seznamu těch neobjevených máme totiž ještě několik dalších kousků a věříme, že i tady bychom mohli být úspěšní . Brdy si ale svá tajemství střeží a nechtějí nám dát nic zadarmo. Nebude to lehké, to víme už teď. I v tomto případě se sluší poděkovat lidem, kteří nám poskytli důležité informace při hledání a bez jejichž pomoci bychom nebyli tak úspěšní. Zvláštní poděkování pak patří panu H z Rokycan.

Bilancovalo se, povídalo, plánovalo i vzpomínalo a čas rychle utíkal. Bylo krátce před půlnocí, když jsme za temné noci opouštěli spící Skořice a zamířili do brdských lesů. Noc byla ten večer mimořádně teplá, šlapalo se příjemně a kilometry, které nám zbývaly k tábořišti, nám zpříjemnil Kutloch svým vyprávěním. Toulá se po Brdech více jak 40 let, tak věřte, že bylo co poslouchat. Za necelé dvě hodiny jsme došli k tábořišti a po krátké debatě kde kdo a jak bude spát jsme se nachystali k spánku. Jen na vysvětlenou k oné debatě - už před tímto výročním vandrem jsme se domlouvali, že i teď v létě bychom mohli vyzkoušet spaní v jednom ženijním úkrytu. Při prohlídce podzemních prostor však Luďáno zjistil, že klaustrofobie mu nedovolí přenocovat v takovýchto podmínkách a že bude tedy raději spát někde na povrchu. Aby v tom nezůstal sám, přidal se k němu nakonec i Luky. Ti dva nahoře, já, Rudy, Hanz dole a Kutloch? Ten nám poděkoval za pozvání i za prima večer, rozloučil se a nočním pochodem si to namířil směr Strašice... Slovo trampa je nad všechny smlouvy a dohody, viď Jardo! 

A že se Kutlochovi náš výroční vandr opravdu líbil, o tom svědčí jeho report pro trampský časopis Brdská vločka. Svou poetickou duši v něm nezapře... Ahoj Tony. Zpráva pro Brdskou Vločku: BRDING Bezmála dvacet let samotařím. Až na vyjímky jezdím do lesů sám se sebou. 25.7. jsem ale rád přijal pozvání na čtvrté výročí T.O. Brding. Rozhodně jsem nelitoval. Sešli jsme se stilově na pokraji vojenských lesů - v hostinci U Sv. Jana ve Skořicích.Tam jsme slavně zvítězili nad pečenými koleny, nefiltrovaným pivem a trochou ohnivé vody. Nebylo daleko k půlnoci, když jsme se vydali do hlubin nejkrásnějšího světadílu. Nespočet hvězd na temné letní obloze nás přivedl ke dvěma vzdáleným bungrům O jejich existenci jsem neměl ani tušení. A to si zakládám na tom, že za padesát let mám krajinu Středních Brd přečtenou jako vkladní knížku svojí manželky. Inu Brding se dovede dobře dívat. Ne nadarmo mají na svých domovenkách, pod brdskou vločkou, vyšito heslo : " Brdy naším pohledem ." Stále více si uvědomuju, že úhel jejich a mého pohledu se prakticky neliší.Vážím si zvadla od této " Osady mladých snů ". Není zrovna moc partiček, které by dokázaly vandry do vojenského pásma spojit s opravou a údržbou lesáckých boudiček nebo s čistěním a zastřešováním studánek. Brdingu,ať vám to šlape i v nových časech ! Věřím, že lidi jako vy, dokážou přibrzdit pád komerčních Brd do propasti zmaru po 1. lednu 2016 Kutloch  /   T.O. Vlčí Skala Tak děkujem za přání i pochvalná slova a budem se těšit zas někdy v Brdech při společném vandru, ahoj.