Brdy houbařské

Druhý víkend v září jsem měl v kalendáři dlouhou dobu zaškrtnutý červeně - moje drahá polovička se po delší odmlce chystala se mnou do Brd. " Rosničky " na tyto dny předpovídaly krásné počasí i noční teploty by se měly držet nad 10 stupni, tak snad bude dobře.

A protože v Brdech běží houbařská sezóna na plné obrátky, přibalili jsme tentokrát do báglu navíc i jednu síťovku, co kdyby. Ne, že by jsme šli vysloveně sbírat houby, ale když už budem dva dni v lese a něco najdem, tak přece to tam nenecháme, že jo . Mraky aut podél lesa sice napovídají, že houbařů bude všude až až a že ta síťovka byla možná zbytečná, ale my jdeme přeci jenom o nějaký ten kilometr dál, tak se uvidí. Je pozdní páteční odpoledne, když se před pálícím sluncem rádi schováváme do stínu brdských stromů. Křik a volání pobíhajících houbařů, ozývající se ze všech stran, s přibývajícími kilometry pomalu slábne a tak za krátkou dobu už šlapem lesem jen my dva a můžem si užívat klidu a ticha. Sem a tam už se objevuje v jehličí i nějaká ta houba, ale jsou to jen poddubáci a klouzci. Poddubáci jsou moc malí, ti by nám propadli síťovkou a klouzci - ty neberu skoro nikdy, s tou houbou je moc práce. Těšíme se spíš, že najdeme nějaké parádní hřiby, tak jsme zatím v klidu. Po několika minutách už to ale přichází, jeden krásný hříbek, za ním druhý a pak několik dalších. Tenhle " flek " byl dobrej a taška se konečně začíná plnit . K hříbkům ještě během cesty postupně přidáváme lišky i další houby a tak nakonec, když přicházíme k tábořišti, máme docela nasbíráno.

Po osmé hodině večer už je v tuhle roční dobu tma a tak sezení u ohně si Zdenina trochu zkrátila, když šla spát v půl déváté, já se vydržel dívat na noční oblohu plnou hvězd o dvě hodiny déle, usnul jsem v půl jedenácté... Když Vás v lese náhodou brzo ráno nevzbudí řev motorové pily, spí se krásně a dlouho - třeba do čtvrt na devět. Takhle dlouho se ani jeden z nás doma nikdy nevyspí. To je prostě nádhera. Probuzení, snídaně a co dál? Já musel udělat jen nějaké drobné úpravy na tábořišti, ale jinak práce žádná. Řekli jsme si, že se půjdem dopoledne projít jen tak nalehko po okolí a podívat se ještě po nějakých houbách, když nás ten včerejšek tak namlsal . Je sice pravda, že už to nebylo takové jako včera, ale něco jsme přeci jenom ještě našli. I po přebrání a vykrájení pak naše síťovka ( která mimochodem vynikala svou mimořádnou elastičností ) vypadala asi takto  ...

... a vzbudila u všech, kteří nás v sobotu odpoledne na jedné známé cestě v Brdech míjeli, lehký úsměv na tváři.