Brdy plné vody
Počátkem minulého týdne vyhlásili meteorologové výstrahu před vydatnými dešti a možnými povodněmi.
Ve středu v noci skutečně začalo pršet, ve čtvrtek déšť pokračoval, v pátek neustával (ba naopak) a v sobotu opět olověná obloha a provazy deště k tomu. O neděli už ani nemluvím. Má vůbec smysl chodit v tomhle počasí do Brd?Ptám se sám sebe. Odpověď mi tentokrát trvala přeci jenom o něco déle než jindy,ale nakonec jdu. Koneckonců je to jen voda.Jenomže ta voda byla o víkendu po Brdech úplně všude. Ve Strašicích se sice Padrťák ještě držel ve svém korytě, ale o pár set metrů dál už to neplatilo. Za prvním mostem se rozlil potok po lese a na několika místech zaplavil i silnici. Za druhým mostem to nebylo o mnoho lepší. Co nezalilo rozvodněné koryto potoka, to zaplavily proudy vody valící se z okolních strání, silný proud vody tekl i do spodní části voj. areálu na Americe. Mezi Amerikou a zámečkem byl Padrťský potok asi nejdivočejší.
Původní koryto zde nebylo možné vůbec rozeznat a voda si tady v lese volila cestu nejmenšího odporu. V některých místech to vypadalo, jako by tu tekly potoky tři. Před zámečkem, kde přitéká zprava do Padrťského potoka Reserva, se valící voda nevešla do propusti malého jezu a zalila nádržku i nejbližší okolí malé elektrárny. Kde jindy dosahuje hladina sotva 10 cm, se teď na hraně jezu převaluje hřmící proud vody.Vypadalo to tady dost dramaticky a myslím, že děcka ubytovaná ve stanech na přilehlé louce, měla o adrenalinový víkendový zážitek postaráno. Ne všichni ale asi mají z velké vody patřičný respekt, protože zatímco pozoruju divokou vodu na soutoku, míjí mě auto s pražskou SPZetkou a na střeše má 4 kajaky, zatáčí nahoru k Padrti. Dneska už je jasné, že tihle dobrodruzi naštěstí nerozšířili řady utonulých vodáků-hazardérů, kteří letošní povodně nepřežili. Po celodenním dešti začínám být pěkně promočený a tak je mi jasné, že večerní sušení mi dneska zabere asi hodně času.
Pondělní ráno pokračuje tak, jak skončil nedělní večer a vlastně i noc - stále prší. To mi ty usušené věci moc dlouho nevydrží, říkám si pro sebe a vyrážím směr třítrubecká louka. V týdnu zbořili tamní stodolu, tak se tam chci zajít podívat. Ještě než ale na místo dojdu, tak po cestě potkávám jednoho známého... no nebudu raději říkat koho ( z důvodů, které asi každý pochopí) a dáváme se do řeči. Krom jiného se bavíme i o odstraňování staveb na území VÚ. Dozvídám se, že konkrétně tahle stodola nebyla vůbec v takovém stavu, aby se musela zbourat. Zdivo i střecha byly poměrně slušně zachovalé, během pokračujícího rozhovoru se dozvídám další zajímavou skutečnost a sice, že ve VLS panuje naprostá nechuť tyto historické stavby nějakým způsobem zachraňovat, či rekonstruovat. Vedení si prý nechce přidělávat zbytečné starosti jak s jejich opravami, tak i s následným zabezpečením. Je pro ně jednodužší je pod nějakou záminkou zbourat. Zatím si prý vystačí s tvrzením, že stavby jsou v havarijním stavu nebo že si v nich trampové rozdělávají ohně a hrozí tak nebezpečí požáru. No, co na to říct.
Pokračuju dál a přes louku mířím do údolí Třítrubeckého potoka. Ten se rovněž vylil ze svých břehů a rozlitá voda vytvořila po lese velké množství lagun, které musím složitě obcházet. Vše je silně podmáčené a tak mám problém vůbec tímto údolím projít. Navíc je všude dost naplavených pařezů a vyvrácených kmenů. Míjím soutok s Reservou, která je, přestože odvádí vodu přímo ze srdce Brd, z těchto tří potoků nejméně rozvodněná a u vodojemu vylézám na silnici. Na vodojemu mě zaujala ještě jedna nevšední věc - zřejmě v něm bylo tolik vody, že přebytečná z něj vytékala z pod dveří ven. Broděního a motáního lesem podél potoků už jsem měl dost a tak zbytek cesty jsem do Strašic raději došel po silnici.
Přestože v Brdech spadlo za víkend v maximech až 100 mm srážek na metr čtvereční, tak hladina Klabavy kulminovala z neděle na pondělí "jen" na výšce 230 cm (běžně okolo 40 cm) a následky povodní tedy nebyly tak ničivé, jako ty v roce 2002. Kromě několika poničených dřevěných lávek, podemletých cest a zaplavených zahrad, k vážnějším škodám nedošlo. Tento graf zaznamenal kolísání hladiny na měřící stanici v Hrádku. Dobře je zde vidět čtvrteční vzestup, první kulminace o sobotní noci i druhá o 24 hodin později.
graf : čhmú
Původní koryto zde nebylo možné vůbec rozeznat a voda si tady v lese volila cestu nejmenšího odporu. V některých místech to vypadalo, jako by tu tekly potoky tři. Před zámečkem, kde přitéká zprava do Padrťského potoka Reserva, se valící voda nevešla do propusti malého jezu a zalila nádržku i nejbližší okolí malé elektrárny. Kde jindy dosahuje hladina sotva 10 cm, se teď na hraně jezu převaluje hřmící proud vody.Vypadalo to tady dost dramaticky a myslím, že děcka ubytovaná ve stanech na přilehlé louce, měla o adrenalinový víkendový zážitek postaráno. Ne všichni ale asi mají z velké vody patřičný respekt, protože zatímco pozoruju divokou vodu na soutoku, míjí mě auto s pražskou SPZetkou a na střeše má 4 kajaky, zatáčí nahoru k Padrti. Dneska už je jasné, že tihle dobrodruzi naštěstí nerozšířili řady utonulých vodáků-hazardérů, kteří letošní povodně nepřežili. Po celodenním dešti začínám být pěkně promočený a tak je mi jasné, že večerní sušení mi dneska zabere asi hodně času.
Pondělní ráno pokračuje tak, jak skončil nedělní večer a vlastně i noc - stále prší. To mi ty usušené věci moc dlouho nevydrží, říkám si pro sebe a vyrážím směr třítrubecká louka. V týdnu zbořili tamní stodolu, tak se tam chci zajít podívat. Ještě než ale na místo dojdu, tak po cestě potkávám jednoho známého... no nebudu raději říkat koho ( z důvodů, které asi každý pochopí) a dáváme se do řeči. Krom jiného se bavíme i o odstraňování staveb na území VÚ. Dozvídám se, že konkrétně tahle stodola nebyla vůbec v takovém stavu, aby se musela zbourat. Zdivo i střecha byly poměrně slušně zachovalé, během pokračujícího rozhovoru se dozvídám další zajímavou skutečnost a sice, že ve VLS panuje naprostá nechuť tyto historické stavby nějakým způsobem zachraňovat, či rekonstruovat. Vedení si prý nechce přidělávat zbytečné starosti jak s jejich opravami, tak i s následným zabezpečením. Je pro ně jednodužší je pod nějakou záminkou zbourat. Zatím si prý vystačí s tvrzením, že stavby jsou v havarijním stavu nebo že si v nich trampové rozdělávají ohně a hrozí tak nebezpečí požáru. No, co na to říct.
Pokračuju dál a přes louku mířím do údolí Třítrubeckého potoka. Ten se rovněž vylil ze svých břehů a rozlitá voda vytvořila po lese velké množství lagun, které musím složitě obcházet. Vše je silně podmáčené a tak mám problém vůbec tímto údolím projít. Navíc je všude dost naplavených pařezů a vyvrácených kmenů. Míjím soutok s Reservou, která je, přestože odvádí vodu přímo ze srdce Brd, z těchto tří potoků nejméně rozvodněná a u vodojemu vylézám na silnici. Na vodojemu mě zaujala ještě jedna nevšední věc - zřejmě v něm bylo tolik vody, že přebytečná z něj vytékala z pod dveří ven. Broděního a motáního lesem podél potoků už jsem měl dost a tak zbytek cesty jsem do Strašic raději došel po silnici.
Přestože v Brdech spadlo za víkend v maximech až 100 mm srážek na metr čtvereční, tak hladina Klabavy kulminovala z neděle na pondělí "jen" na výšce 230 cm (běžně okolo 40 cm) a následky povodní tedy nebyly tak ničivé, jako ty v roce 2002. Kromě několika poničených dřevěných lávek, podemletých cest a zaplavených zahrad, k vážnějším škodám nedošlo. Tento graf zaznamenal kolísání hladiny na měřící stanici v Hrádku. Dobře je zde vidět čtvrteční vzestup, první kulminace o sobotní noci i druhá o 24 hodin později.
graf : čhmú
Díky za článek.
P.S.: kdoví, zda stodola není první obětí zvažované nádrže Amerika....