Jeskyně Na Chlumu

Častokrát  jsme zavítali do Českém krasu. Častokrát jsme také prolézali všelijaké chodby, jeskyňky, či štoly, ale to byly jen takové "malé ryby". Stále nás to lákalo kamsi dál nebo níž do země. Prostě vidět a zažít něco dobrodružnějšího.Až počátkem roku 2009, víceméně náhodou, se mi podařilo vypátrat a poté se i spojit s pražskou partou speleogů a domluvit si s nimi návštěvu nějakého jeskyního systému v jejich rájónu. Protože jejich základna je v lomu Na chlumu, shodli jsme se na tom, že nás vezmou právě tam.

 22.2. v 10 hodin jsme na místě. Oblékáme si kombinézy, dostáváme základní informace co a jak a jdeme na to.

U vchodu je trochu mokro, tak že se hned na začátku malinko vymácháme ve vodě, ale je to taková menší příprava na cestu dolů. Tam je té vody a blátíčka všude až až.

Celý systém chodeb vlastně neustále klesá dolů, do hloubky zhruba 80 metrů a tak pořád sestupujem. Místy po řebřících, místy po lanech, někde se šoupeme přes malé plazivky a jen velmi vzácně se ocitáme ve větších prostorách, kde se dá narovnat a chvilku odpočinout.

Všude již zmiňovaná voda a krásně mazlavé blátíčko. Asi po 40 minutovém sestupu stojíme najednou na dně  ohromného podzemního prostoru, tzv.dómu a dál už to nejde. Systém jeskyní prý ještě pokračuje dál (níž) až na úroveň hladiny Berounky, ale není ještě vyčistěn a zprůchodněn, je jen zaměřen.

Chvilku jsme si prohlíželi tyhle nádherné krasové výtvory, poslouchali zajímavé povídání našeho průvodce a potom nastoupili na žebřík a započali cestu zpět. Vše co tady v podzemí vytvořila voda je fantastické a ohromující. Na všechno se díváme s velikým obdivem a  nadšením, ale při pomyšlení, že by tady člověk zůstal v absolutní tmě, 80 metrů pod zemí, jen tak s tím co máme s sebou...

Černé myšlenky jsme ale nechali dole a pomalu stoupali stejnou cestou zpět. Už jsme věděli co nás čeká, jen tu a tam jsme zahlídli něco zajímavého, co nám při sestupu uniklo. Netrvá to dlouho a vidíme nad našima hlavama vstupní dvířka, kterýma proniká denní světlo.

Ještě pár metrů a jsme venku. Trochu utahaný, trochu umazaný, ale spokojený. Koněprusy to sice nejsou, ale nám se tu moc líbilo. A na závěr bych chtěl tímto poděkovat panu Ryšánkovi za ochotu a vstřícnost. :-)