Lyžařský výlet do Brd na historických ski.
V sobotu 23.února 2013 pořádala HS Brdy- odbor měření sněhu a Muzeum lehkého opevnění Annín " První organizovaný lyžařský výlet do Brd v dobovém oblečení a na historických ski ".
Předem nutno podotknout, že akci bohužel značně poznamenala sněhová kalamita, která právě o posledním únorovém víkendu panovala na celém území ČR a která přinesla i do oblasti Brd velké množství nového sněhu. To bylo sice pro akci samotnou přínosem ( předminulý víkend by se výlet pro nedostatek sněhu pravděpodobně neuskutečnil), ale na druhou stranu vznikly veliké problémy se do místa konání vůbec dostat a nebo jej navečer opustit.
Neradostná situace na silnicích tak zabránila početnější účasti, což byla určitě škoda. V sobotu ve 13 hodin se tedy sešlo na parkovišti u nepomuckého " Nepálu " pouze 6 statečných, kteří to nevzdali a přes nemalé obtíže se rozhodli akce zúčastnit. Dobové kostýmy zastupují tři uniformy ČSA, jedna německá uniforma horského myslivce, jeden stylový Werwolf a šestici doplňuje jeden civilista.
Na zemi se pak postupně objevují opravdu historické exempláře starodávných ski, které úměrně ke svému stáří potřebují časově i technicky náročný předstartovní servis. Jak zanedlouho zjišťujem, největší problém nastává při mazání dřevěných skluznic, které vyžadují samozřejmě jinou péči než ty současné umělé. Ale ani seřízení pružinového a řemínkového vázání není zrovna jednoduché a tak samotná příprava nám zabere téměř hodinu.
Ve 13.50 je vše připraveno a my konečně vyrážíme směr Brdy. Po několika stech metrech, ve stoupání pod Malým Tokem, se však začínají objevovat první technické problémy s naší výstrojí. Staré kožené řemínky na vázání některých lyží prostě zátěž nevydrží a praskají. Ani rezavé pružiny nefungují tak jak by měly a s pravidelnou přesností jen tak samovolně vyskakují. O upadlých talířích, utrhaných řemínkách na bambusových hůlkách a lepícím se sněhu na skluznicích nemá ani význam se zmiňovat, to byly jen maličkosti.
Naše stoupání na hřebenovku u Malého Toku tak přerušují servisní přestávky a čas našeho výstupu se neúměrně prodlužuje. Už teď je nám jasné, že původně naplánovanou trasu s největší pravděpodobností celou asi neprojedem. Naše rozhodování zkrátit si cestu navíc urychlí v čase 14.58 hlášení na dispečink HSB - " v lavinovém svahu pod Svatým Jánem se působením silného větru utrhnul kus sněhového převisu a zasypal jednu osobu ". V tom okamžiku je rozhodnuto, jsme poblíž a tak traverzen postupujem co nejrychleji k inkriminovanému místu a chystáme se na záchrannou akci.
Přesně v 15.08 jsme na místě, sundaváme ski i bágly, bereme do rukou hůlky a s vědomím, že zde rozhoduje každá vteřina, utváříme co nejrychleji rojnici šesti mužů a začínáme v prudkém svahu hledat. Lavinového psa sebou bohužel nemáme a tak se musíme spoléhat jen na pravidelné zapichování hůlek a věřit, že tato metoda bude při více jak půlmetrové výšce sněhu dostačující.
Nakonec se po několika málo minutách hledání ozve radostné " mám" a všichni se otáčíme na Martina. Na řadu vzápětí přichází lopatka a rychlé odhrabávání nahrnutého sněhu. Zanedlouho rozeznáváme ve výhrabu něco jako beranici a v tu chvíli je nám všem jasné, že se jedná o hlavu pohřešované osoby! Hrabeme opatrně rukama dál, vidíme už záda i nožičky a děsíme toho, jaký nález tu na nás čeká. Nikdo se nemá k tomu to bezvládné tělíčko vyndat. Až najednou kdosi sebere odvahu a ...
...ze sněhu vyzvedává ne člověka, ale plyšového medvěda a dokonce i s lahví rumu. To se nám všem ulevilo, záchrana proběhla úspěšně !! Po nezbytném fotografování medvěda později házíme do báglu, obsah láhve do sebe a pomalu se chystáme opustit toto rizikové místo. Cesta pozvolna stoupá dál až na rozcestí, kde stávala stará strážní bouda U Svatého Jána. Tady si dáváme malou občerstvovací pauzu, probíráme ještě zpětně předešlou záchrannou akci i její dramatické chvíle a pořizujem společnou fotografii.
Čas již značně pokročil a tak je jasné, že z hřebenovky se budem muset začít vracet zpátky směrem na Nepomuk. Čeká nás dosti prudký sjezd hlubokým sněhem a tak dosavadní nevýhoda (myslím tím lepící se sníh na skluznice) se rázem mění ve výhodu a to značnou. Na těch našich pradávných ski by asi byl opravdu velký problém to v ostrých zatáčkách uřídit a dole bezpečně ubrzdit.
Vše ale nakonec dobře dopadlo a nepočítám-li pár bezvýznamných pádů, všichni se dostali do cíle dnešní vyjížďky bez úhony. V nepomuckém Nepálu pak proběhlo závěrečné vyhodnocení " Prvního organizovaného lyžařského výletu do Brd v dobovém oblečení a na historických ski ". A jeho závěr ? Akce dopadla nad očekávání dobře, i díky skvělé partě, vytýčené úkoly byly splněny a zdraví účastníků nebylo ohroženo. Jen přípravě a výběru lyží se musí příště věnovat větší pozornost :-). SKOL !
Předem nutno podotknout, že akci bohužel značně poznamenala sněhová kalamita, která právě o posledním únorovém víkendu panovala na celém území ČR a která přinesla i do oblasti Brd velké množství nového sněhu. To bylo sice pro akci samotnou přínosem ( předminulý víkend by se výlet pro nedostatek sněhu pravděpodobně neuskutečnil), ale na druhou stranu vznikly veliké problémy se do místa konání vůbec dostat a nebo jej navečer opustit.
Neradostná situace na silnicích tak zabránila početnější účasti, což byla určitě škoda. V sobotu ve 13 hodin se tedy sešlo na parkovišti u nepomuckého " Nepálu " pouze 6 statečných, kteří to nevzdali a přes nemalé obtíže se rozhodli akce zúčastnit. Dobové kostýmy zastupují tři uniformy ČSA, jedna německá uniforma horského myslivce, jeden stylový Werwolf a šestici doplňuje jeden civilista.
Na zemi se pak postupně objevují opravdu historické exempláře starodávných ski, které úměrně ke svému stáří potřebují časově i technicky náročný předstartovní servis. Jak zanedlouho zjišťujem, největší problém nastává při mazání dřevěných skluznic, které vyžadují samozřejmě jinou péči než ty současné umělé. Ale ani seřízení pružinového a řemínkového vázání není zrovna jednoduché a tak samotná příprava nám zabere téměř hodinu.
Ve 13.50 je vše připraveno a my konečně vyrážíme směr Brdy. Po několika stech metrech, ve stoupání pod Malým Tokem, se však začínají objevovat první technické problémy s naší výstrojí. Staré kožené řemínky na vázání některých lyží prostě zátěž nevydrží a praskají. Ani rezavé pružiny nefungují tak jak by měly a s pravidelnou přesností jen tak samovolně vyskakují. O upadlých talířích, utrhaných řemínkách na bambusových hůlkách a lepícím se sněhu na skluznicích nemá ani význam se zmiňovat, to byly jen maličkosti.
Naše stoupání na hřebenovku u Malého Toku tak přerušují servisní přestávky a čas našeho výstupu se neúměrně prodlužuje. Už teď je nám jasné, že původně naplánovanou trasu s největší pravděpodobností celou asi neprojedem. Naše rozhodování zkrátit si cestu navíc urychlí v čase 14.58 hlášení na dispečink HSB - " v lavinovém svahu pod Svatým Jánem se působením silného větru utrhnul kus sněhového převisu a zasypal jednu osobu ". V tom okamžiku je rozhodnuto, jsme poblíž a tak traverzen postupujem co nejrychleji k inkriminovanému místu a chystáme se na záchrannou akci.
Přesně v 15.08 jsme na místě, sundaváme ski i bágly, bereme do rukou hůlky a s vědomím, že zde rozhoduje každá vteřina, utváříme co nejrychleji rojnici šesti mužů a začínáme v prudkém svahu hledat. Lavinového psa sebou bohužel nemáme a tak se musíme spoléhat jen na pravidelné zapichování hůlek a věřit, že tato metoda bude při více jak půlmetrové výšce sněhu dostačující.
Nakonec se po několika málo minutách hledání ozve radostné " mám" a všichni se otáčíme na Martina. Na řadu vzápětí přichází lopatka a rychlé odhrabávání nahrnutého sněhu. Zanedlouho rozeznáváme ve výhrabu něco jako beranici a v tu chvíli je nám všem jasné, že se jedná o hlavu pohřešované osoby! Hrabeme opatrně rukama dál, vidíme už záda i nožičky a děsíme toho, jaký nález tu na nás čeká. Nikdo se nemá k tomu to bezvládné tělíčko vyndat. Až najednou kdosi sebere odvahu a ...
...ze sněhu vyzvedává ne člověka, ale plyšového medvěda a dokonce i s lahví rumu. To se nám všem ulevilo, záchrana proběhla úspěšně !! Po nezbytném fotografování medvěda později házíme do báglu, obsah láhve do sebe a pomalu se chystáme opustit toto rizikové místo. Cesta pozvolna stoupá dál až na rozcestí, kde stávala stará strážní bouda U Svatého Jána. Tady si dáváme malou občerstvovací pauzu, probíráme ještě zpětně předešlou záchrannou akci i její dramatické chvíle a pořizujem společnou fotografii.
Čas již značně pokročil a tak je jasné, že z hřebenovky se budem muset začít vracet zpátky směrem na Nepomuk. Čeká nás dosti prudký sjezd hlubokým sněhem a tak dosavadní nevýhoda (myslím tím lepící se sníh na skluznice) se rázem mění ve výhodu a to značnou. Na těch našich pradávných ski by asi byl opravdu velký problém to v ostrých zatáčkách uřídit a dole bezpečně ubrzdit.
Vše ale nakonec dobře dopadlo a nepočítám-li pár bezvýznamných pádů, všichni se dostali do cíle dnešní vyjížďky bez úhony. V nepomuckém Nepálu pak proběhlo závěrečné vyhodnocení " Prvního organizovaného lyžařského výletu do Brd v dobovém oblečení a na historických ski ". A jeho závěr ? Akce dopadla nad očekávání dobře, i díky skvělé partě, vytýčené úkoly byly splněny a zdraví účastníků nebylo ohroženo. Jen přípravě a výběru lyží se musí příště věnovat větší pozornost :-). SKOL !
