Na kole s Rudou II.
11 měsíců.Ten čas neskutečně letí.Už je to 11 měsíců, co jsem na našich stránkách psal reportáž "Na kole s Rudou I", ale mě to připadá jako by to bylo jen pár týdnů, hrozně rychle to uteklo. Je pravda, že Ruda to má k nám do Brd trochu z ruky a tak jeho účast na našich společných akcích je spíše sporadická. Pěšky s náma vyráží 2x 3x do roka a na kole, jak to tak vypadá, to bude jen jedna jediná podzimní vyjížďka. Proto mu rád věnuji prostor v titulku, co by čestnému učastníkovi, ať se reportáže jmenují po něm, tedy "Na kole s Rudou I.- ?. Uvidíme na jakém čísle se zastavíme :-).
Je tady první podzimní neděle ( 23. září ) a ve složení Rudy, Hanz, Luky a já vyjíždíme vstříc brdské přírodě. Režie se tentokrát ujímá Luky a vybírá cestu přes zalesněný hřeben nad Melmatějem a Strašice do Tění a druhou stranou, po okraji Brd, zpátky. Hřebenovku přes Konesův vrch a Bábovku díky slušné cestě i pěkným výhledům zvládáme poměrně rychle a zanedlouho jsme na Bílé skále, kde si dáváme první menší pauzičku. Výhledy jsou tady do okolí i na celé Brdy nádherné. Po chvilce najíždíme na Tankovku a následný sjezd po široké a rovné silnici dolů do Strašic je za odměnu. Při něm se snažím já i Rudy zaznamenat co nejvyšší rychlost, ale končíme těsně pod 60 km/h- já 59.9 km/h a Rudy 59.7 km/h. Není to úplně ono.
Na překonávání rychlostních rekordů jsou určitě lepší kopce. Před několika lety se mi povedlo na Šumavě při sjezdu ze Zhůří do Rejnštejna 72.4 km/h, ale to už bych dnes asi s největší pravděpodobností nezopakoval! Polní cesta nás přivádí do Tění, kde je naplánované občerstvení v Podbrdské hospodě. Tu Hanz při své reportáži "Za brdskými hospůdkami" (23/7/12) minul, tak ji tímto doplňuji do jeho seznamu. Ochutnali jsme tmavou tlačenku, nakládaný Hermelín i Gambrinus 10°a vše bylo velice dobré, jen to WC :-(. Okolo Peškova dubu míříme do lesa a odtud se začínáme pomalu vracet zpět. Všude potkáváme mraky aut a houbařů, až se divím, že tu všichni něco najdou. U bývalého muničáku se rozdělujem, Hanz s Rudym pokračují dál až na Skořice, zatímco já s Lukym to stáčíme do Strašic a jedem se podívat na naší malou 14 denní Lindu.
Domů už potom dojíždím sám a přibližně stejnou cestou jako ráno, tedy okolo Vimberka a Bébrovny. Mimochodem tenhle zalesněný hřeben mezi Tankovkou a Hůreckou cestou mám moc rád, nabízí totiž výborné ježdění na bajku. Je tady spousta kilometrů kvalitních a navzájem propojených lesních cest různého profilu i kvality (asfalt, šotolina, písek ) a tak se zde určitě každý sveze podle své chuti. Není problém zde najezdit na poměrně malém prostoru třeba 3O kilometrů. Na závěr krátké video z našeho ježdění, tentokrát naštěstí bez pádu :-))
