Na kole s Rudou V.

V osvědčené sestavě ( já, Rudy a Hanz ) vyrážíme na další společnou cykloakci pod názvem "Na kole s Rudou" Tentokrát jsme chtěli vyzkoušet trochu něco jiného, zaujala nás oblast Singlterku pod Smrkem, což je 80 km upravených lesních stezek na česko - polském pomezí. Původně jsme měli tento podnik naplánovaný už na Velikonoce, ale silné ochlazení a s tím spojené sněhové přeháňky nás donutily vše o měsíc odložit.

První květnový pátek tedy "valíme" na sever do 240 kilometrů vzdálených Jindřichovic pod Smrkem, kde máme zajištěné ubytování v jednom útulném penzionu. Nálada v autě jako vždy výborná.Všední starosti a naše drahé polovičky jsme nechali doma, Rudovo Felda ukrajuje svižně kilometr za kilometrem, Prahu projíždíme bez větších potíží a když si dáváme pozdní snídani na jednom odpočívadle za městem, cítíme se naprosto skvěle. Naši euforii však tvrdě přibrzdí silná průtrž mračen, do které vjíždíme těsně před Libercem. Vody je všude tolik, že to ani kanály nestačí brát a tak začínáme mít obavy, zda-li dneska vůbec sedneme na kola. Déšť naštěstí netrval příliš dlouho, ale vody po něm všude zůstalo víc než dost. Do Jindřichovic přijíždíme po poledni, jdeme se ubytovat a pak chvilku přemýšlíme co dál. Přijeli jsme sem přece jezdit, shodujeme se všichni tři, tak bereme kola a voda nevoda, jedeme přes kopec do 6 kilometrů vzdáleného Singltrek Centra, kde získáváme plánek a další potřebné informace o tratích. Už cesta do Nového Města nám dala jasně najevo, že dneska to nasucho rozhodně nebude !!! Znáte to, tři čtyři louže a pak už je vám to jedno, pokud si chcete zajezdit, nemůžete všechny objíždět, že jo . No těch louží byly nakonec desítky možná stovky, ale my si to první den dokonale užili. Ty stezky jsou naprostá pecka.

Při snídani nahlížíme do mapky a plánujeme program na druhý den. Říkáme si, že by se za sobotu daly zvládnout všechny stezky na české straně, což čítá cca. 50 km. Nepočítám do toho okruh Obora (6,8 km), který jsme si projeli již v pátek. Počasí má být oproti včerejšku o dost lepší, tak jdeme do toho. Do Singltrek Centra tentokrát přijíždíme po asfaltce a po rychlém občerstvení a bleskové poradě ihned míříme na tratě. Přes Nástupní (1,8 km) najíždíme na Rapický okruh (3,6 km) a následně Asfaltovým traverzem (3,3 km) se dostáváme na nejvyšších partií celého Singltreku. Pojmenovat tenhle prudký a táhlý výjezd traverzem, jsem jaksi nepochopil, ale možná tady na severu mají trochu jinej smysl pro humor. Druhé rozčarování přišlo hned vzápětí, když část černého okruhu Okolo Měděnce (7,1 km) byla kvůli těžbě dřeva uzavřena. Náladu jsme si však spravili o pár minut později na druhé části zvané Silbergründl. Tenhle úsek, jak jsme se později shodli, byl pro nás asi ze všech nejatraktivnější. Líbil se nám tak moc, že jsme si ho dali hned dvakrát za sebou. Pak krátce přes část okruhu Libverdská strana (7,4 km) sjíždíme k chatě Hubertka, kde se napojujeme na nejzápadnější část celého Singtreku, na Hejnický hřeben (10,6 km).

Celý Hejnický hřeben i přilehlé městečko Lázně Libverda, kam jsme si sjeli na oběd, pro nás byly asi největším zklamáním z celého víkendu. Sem se prostě vůbec nevyplatilo zajíždět, ale ráno jsme si řekli, že si chceme projet všechno, tak nás to prostě neminulo - naše volba . Libverdská strana a Ludvíkovský traverz (4,3 km) nás zavedly na úsek zvaný Novoměstská strana (3 km), kterým jsme se již pomalu blížili zpět na Rapický okruh a dál přes Nástupní do Singltrek Centra. Ke konci Rapického okruhu ( pár metrů před česko - polskou celnicí) je taková svižnější pasáž s několika esíčky a menšími skoky mezi vzrostlými smrky. Je to úsek, jenž jsme v pátek projeli dvakrát a na který jsme tedy v sobotu najížděli již potřetí. Tohle místo se stalo pro nás, konkrétně pro Rudu s Hanzem, jaksi místem osudovým. Při sobotním návratu Ruda pravděpodobně na chvíli polevil ve své koncentraci a v jedné prudké zatáčce řidítky zcela neomylně"trefil" blízko stojící strom! Následné salto přes řidítka naštěstí ustál tak bravůrně, že dokonce dopadl na obě nohy a zůstal stát!!! Hanz, který přijížděl až za mnou si toho pádu skoro ani nevšimnul. Vtipné bylo, že zrovna tuto část si Ruda natáčel na Go Pro, měl to tak v přímém přenosu . Naštěstí tedy vše dobře dopadlo, my se tomu zasmáli a přes Hřebenáč ( 9.8 km) šťastně dojeli až do penzionu.

Poslední den, v neděli na nás čekaly tratě v Polsku - Nad Czerniawa (10,5 km) a Zajecznik (10,2 km). Aby jsme se pak nemuseli vracet zpět do penzionu, balíme si věci do auta, loučíme se sympatickými majiteli a odjíždíme na již zmiňovanou česko - polskou celnici, kde zaparkujeme, bereme si jen něco na svačinu a najíždíme rovnou na první úsek. Ten už jsme si premiérově projeli v pátek, ale to nám vůbec nevadí, patří totiž k těm nejhezčím, tak si ho rádi dáváme ještě jednou. To už se ale nedá říct o druhé trati zvané  Zajecznik. Řekl bych, že tohle Poláci trochu odflákli. Místy rozbitá trať, špatně upravená, uřezané pahýly kořenů, které se vám jen těsně míhají kolem vašich kotníků (dost nebezpečné!), stoupání v těžkém terénu a dlouhé spojovací úseky, to všechno nás dost zklamalo. Jestli mohu poradit, tak je rozhodně lepší si dát dvakrát velice pěkný a rozmanitý  Nad Czerniawa, než zajíždět až na nudný a ne moc povedený Zajecznik. 

Po krátké návštěvě místních lázní Swieradów Zdroj se pomalu začínáme vracet přes černou Czerniawu zpět k hranicím. Prudké stoupání z městečka po rozpálené asfaltce je v poledním vedru docela "výživné", ale dáváme ho s pocitem, že je to náš poslední kopec a že za pár minut se budeme moci schovat do milosrdného stínu lesa. Závěrečné pasáže k celnici už dobře známe, vždyť je projíždíme za víkend celkem pošesté a tak se pomalu loučíme z tratěmi na Singltreku pod Smrkem. Chybí nám do cíle necelý kilometr, když přede mnou jedoucí Hanz najednou cítí, jak mu lehce začíná přeskakovat řetěz. Ptá se mi, jestli nemá náhodou v převodech chycenou nějakou větvičku, ale než se stačím přiblížit a podívat se, Hanz šlape naprázdno a končí. Prasknul mu řetěz! A to se stalo jen pár desítek metrů od onoho osudného místa, kde Ruda o den dřív letěl přes řidítka . Máme sebou nářadí, lepení, pumpičku i náhradní duše, jen spojku na řetěz ne. Hanzovi nezbývá jin jiného, než ten zbytek k autu dojít pěšky... Tak taková byla tečka za naším jinak skvělým víkendovým pobytem na tratích Singltreku pod Smrkem.