Pod křídly dravců
Tak jsem si před několika dny vyšel do Brd sám. Chtěl jsem si užít naplno klid a samotu a zároveň, pokud to bude jen trochu možné, udělat pár fotografií místních dravců.
Když půjdu sám, určitě budu mít větší šanci nějakého toho opeřence zachytit. Jde-li nás víc a k tomu ještě Agáta, vždycky je to s tou nenápadností trošku složitější. Balím tedy věci na dva dni, půjčuju si lepší fotoaparát a odjíždím směr Brdy. V lese toho pochopitelně moc neuvidím, přestože čas od času nad hlavou zaslechnu typické volání káňat, přes hustě porostlé větve stromů nemám možnost je na delší dobu zahlídnout, natož vyfotit. Musím si počkat na otevřený prostor.
Po necelých dvou hodinách chůze se přede mnou konečně začíná třpytit hladina jedné brdské vodní nádrže s břehy porostlými travou a rákosím a obklopená rozlehlými loukami. Tady to bude perfektní, říkám si a pod hrází se na chvilku zastavuji, abych si odpočinul. Začínám přemýšlet, kam nejlépe se ukrýt, abych dobře viděl, ale zároveň nebyl viděn. Na okraj lesa se mi moc nechce, tam bych měl zpola omezený výhled, do rákosí dolů k vodě mi to rovněž příliš neláká, tam by mě určitě "sežrala" hejna krvelačných komárů. Nejlepší by bylo se ukrýt mezi malé smrčky, které rostou na louce, to mě připadá nejrozumnější.
A jak tam tak sedím a přemýšlím, najednou se z koruny nedaleko stojícího vzrostlého dubu vznese káně a za ním hned druhé. Vůbec jsem o nich nevěděl, byl jsem totálně překvapený a tím pádem i nepřipravený - foťák ležel ještě zahrabaný někde v báglu. To byla škoda, ptáci seděli na větvi snad 10 nebo 15 metrů ode mne. Když jsem je vyrušil, zamířili nad vodní hladinu a zmizeli někde za lesem. Teď jen musím doufat, že se ještě vrátí. Alespoň mám čas si najít vhodný úkryt a připravit se. Napadá mi, že by se hodil nějaký posed, ale přestože jich je v Brdech spousta, tady zrovna žádný nestojí. Volím tedy variantu úkrytu č.3 - schovám se mezi tři smrčky vysoké asi 5 metrů, které leží zhruba v polovině louky mezi lesem a vodou. Natahuju mezi stromky pončo, to maskuju ještě suchou trávou s větvičkami, stavím si stativ s fotoaparátem a začínám čekat. Výhled mám dobrý, téměř kruhový, teď jde jen o to, aby ptáci nezahlédli mě nebo je nevyplašil můj přístřešek a vrátili se. Čekal jsem hodinu, čekal jsem dvě hodiny, čekal jsem až do samého večera a NIC. Ptáci už první den nepřiletěli. Tak jsem to zabalil, udělal si večeři a šel spát. Snad bude zítřejší den úspěšnější, přeju si. Už tak lehce pousínám, když nad hlavou zaslechnu jako by posměšné " íjáíjáíjá " -
Ty potvory snad čekali až si zalezu do spacáku a vrátili se
.
Druhý den ráno jsem se pro jistotu příliš neukazoval a čekal raději schovaný v úkrytu. To se možná ukázalo jako správné, protože ten den už jsem byl úspěšnější. Nejenom že se mi podařilo zachytit káně lesní, ale navíc se před polednem ukázal i pár orla mořského. Pravda, s těma to bylo trochu složitější, ale nakonec se mi poštěstilo vyfotit i je. To, že mají tihle dravci skvělý zrak, je všeobecně známo, ale když s nimi nepřijdete do kontaktu, nijak si to neuvědomujete.
Jasno ale máte v okamžiku, kdy se je chystáte (stejně jako já ) například vyfotografovat. Sebemenší můj pohyb mimo zamaskovaný úkryt ptáci ihned zpozorovali a okamžitě začali stoupat o desítky metrů výš, pochopitelně mimo dosah objektivu. Já se pak musel schovat a čekat jestli se vrátí. Byla to taková hra " Kdo z koho ". Při třetím návratu se mi nakonec podařilo orly alespoň nějak zachytit a dlouhé čekání tedy nebylo úplně marné. Pár orla mořského letos v Brdech dokonce zahnízdil, ale patrně vlivem nepříznivého jarního počasí nebo vyrušením při hnízdění nakonec hnízdo opustil a mláďata nevyvedl. Stejný osud potkal například i hnízdo čápa černého ( " Příběh o čísle 6408 " 11/9/2012 ), ale o tom možná někdy příště... Vím, že snímky nemají příliš velkou kvalitu, ale věřte, že pro mne jako pro amatéra to opravdu nebylo jednoduché. Chtělo by to samozřejmě víc zkušeností a taky lepší fotografické vybavení. Jenže kvalita pořízených záběrů není ve finále až tak důležitá, důležitější pro mne byl ten pocit, že jsem na pár hodin absolutně splynul s brdskou přírodou a že jsem se stal její součástí. To se mi líbilo. A na závěr si můžete prohlédnout video s orlem mořským, které natáčel profesionál, tady je kvalita nesporná
.
Za spolupráci děkuji pracovníkům Záchranné stanice živočichů v Plzni.
Použitá zvuková nahrávka : archiv Český rozhlas
Video : K. Filip
Když půjdu sám, určitě budu mít větší šanci nějakého toho opeřence zachytit. Jde-li nás víc a k tomu ještě Agáta, vždycky je to s tou nenápadností trošku složitější. Balím tedy věci na dva dni, půjčuju si lepší fotoaparát a odjíždím směr Brdy. V lese toho pochopitelně moc neuvidím, přestože čas od času nad hlavou zaslechnu typické volání káňat, přes hustě porostlé větve stromů nemám možnost je na delší dobu zahlídnout, natož vyfotit. Musím si počkat na otevřený prostor.
Po necelých dvou hodinách chůze se přede mnou konečně začíná třpytit hladina jedné brdské vodní nádrže s břehy porostlými travou a rákosím a obklopená rozlehlými loukami. Tady to bude perfektní, říkám si a pod hrází se na chvilku zastavuji, abych si odpočinul. Začínám přemýšlet, kam nejlépe se ukrýt, abych dobře viděl, ale zároveň nebyl viděn. Na okraj lesa se mi moc nechce, tam bych měl zpola omezený výhled, do rákosí dolů k vodě mi to rovněž příliš neláká, tam by mě určitě "sežrala" hejna krvelačných komárů. Nejlepší by bylo se ukrýt mezi malé smrčky, které rostou na louce, to mě připadá nejrozumnější.
A jak tam tak sedím a přemýšlím, najednou se z koruny nedaleko stojícího vzrostlého dubu vznese káně a za ním hned druhé. Vůbec jsem o nich nevěděl, byl jsem totálně překvapený a tím pádem i nepřipravený - foťák ležel ještě zahrabaný někde v báglu. To byla škoda, ptáci seděli na větvi snad 10 nebo 15 metrů ode mne. Když jsem je vyrušil, zamířili nad vodní hladinu a zmizeli někde za lesem. Teď jen musím doufat, že se ještě vrátí. Alespoň mám čas si najít vhodný úkryt a připravit se. Napadá mi, že by se hodil nějaký posed, ale přestože jich je v Brdech spousta, tady zrovna žádný nestojí. Volím tedy variantu úkrytu č.3 - schovám se mezi tři smrčky vysoké asi 5 metrů, které leží zhruba v polovině louky mezi lesem a vodou. Natahuju mezi stromky pončo, to maskuju ještě suchou trávou s větvičkami, stavím si stativ s fotoaparátem a začínám čekat. Výhled mám dobrý, téměř kruhový, teď jde jen o to, aby ptáci nezahlédli mě nebo je nevyplašil můj přístřešek a vrátili se. Čekal jsem hodinu, čekal jsem dvě hodiny, čekal jsem až do samého večera a NIC. Ptáci už první den nepřiletěli. Tak jsem to zabalil, udělal si večeři a šel spát. Snad bude zítřejší den úspěšnější, přeju si. Už tak lehce pousínám, když nad hlavou zaslechnu jako by posměšné " íjáíjáíjá " -
Ty potvory snad čekali až si zalezu do spacáku a vrátili se
.
Druhý den ráno jsem se pro jistotu příliš neukazoval a čekal raději schovaný v úkrytu. To se možná ukázalo jako správné, protože ten den už jsem byl úspěšnější. Nejenom že se mi podařilo zachytit káně lesní, ale navíc se před polednem ukázal i pár orla mořského. Pravda, s těma to bylo trochu složitější, ale nakonec se mi poštěstilo vyfotit i je. To, že mají tihle dravci skvělý zrak, je všeobecně známo, ale když s nimi nepřijdete do kontaktu, nijak si to neuvědomujete.Jasno ale máte v okamžiku, kdy se je chystáte (stejně jako já ) například vyfotografovat. Sebemenší můj pohyb mimo zamaskovaný úkryt ptáci ihned zpozorovali a okamžitě začali stoupat o desítky metrů výš, pochopitelně mimo dosah objektivu. Já se pak musel schovat a čekat jestli se vrátí. Byla to taková hra " Kdo z koho ". Při třetím návratu se mi nakonec podařilo orly alespoň nějak zachytit a dlouhé čekání tedy nebylo úplně marné. Pár orla mořského letos v Brdech dokonce zahnízdil, ale patrně vlivem nepříznivého jarního počasí nebo vyrušením při hnízdění nakonec hnízdo opustil a mláďata nevyvedl. Stejný osud potkal například i hnízdo čápa černého ( " Příběh o čísle 6408 " 11/9/2012 ), ale o tom možná někdy příště... Vím, že snímky nemají příliš velkou kvalitu, ale věřte, že pro mne jako pro amatéra to opravdu nebylo jednoduché. Chtělo by to samozřejmě víc zkušeností a taky lepší fotografické vybavení. Jenže kvalita pořízených záběrů není ve finále až tak důležitá, důležitější pro mne byl ten pocit, že jsem na pár hodin absolutně splynul s brdskou přírodou a že jsem se stal její součástí. To se mi líbilo. A na závěr si můžete prohlédnout video s orlem mořským, které natáčel profesionál, tady je kvalita nesporná
.
Za spolupráci děkuji pracovníkům Záchranné stanice živočichů v Plzni.
Použitá zvuková nahrávka : archiv Český rozhlas
Video : K. Filip
