Salzkammergut 2013
Zase jsme na chvilku opustili naše kopce brdské milované a zavítali do kopců trochu větších a vzdálenějších, do kopců rakouských. Neúplný Brding (Hanz, Rudi a já) vyrazil na pár dní do Solné komory. Luky dal přednost Tatrám a Luďáno je ze zdravotních důvodů na delší dobu odsouzen pouze do role diváka :-(
Oblast Salzkammergut je po Brdech asi naše druhá nejoblíbenější - průzračná jezera, vysoké skalní stěny, dravé horské potoky, krásná a čistá příroda... máme to tu prostě rádi. Tentokrát volíme kemp v městečku Seefeld u jezera Attersee a plán na nadcházející 4 dny je jasný- MTB a lezení. Předpověď počasí na prodloužený víkend sice není úplně ideální (v pátek má celý den pršet), ale snad to nebude tak strašné. Ve čtvrtek brzo ráno vyrážíme, u Olympie přibíráme ještě Rudu a přes Písek, Budějovice a Linec míříme směr Salzburg. Je těsně před polednem, když v Seevalchenu sjíždíme z dálnice a zbývá nám posledních 20 kilometrů silničkou podél jezera do kempu. Využíváme toho, že není ještě hlavní sezóna, kemp je poloprázdný a vybíráme si pěkné místo s výhledem na jezero a okolní hory. Stany máme postavené během chvilky, věci vybalené rovněž a tak po krátkém osvěžení v jezeře bereme kola a jedeme na projížďku po okolí městečka. Musíme se trochu protáhnout a připravit těla na zítra, kdy nás čeká první ferrata.
Noc ale byla trochu divoká a chvíli to i vypadalo, že v pátek žádné lezení nebude! Naplnila se totiž předpověď a nás ve 3 hodiny ráno vzbudila velká bouřka doprovázená vydatným deštěm a silnými poryvy větru. Na hladině jezera byly v tu chvíli asi půlmetrové vlny. Nic hezkého. Naštěstí jsme zbytek noci zaspali a ráno kolem 8 hodiny, když jsme vstávali, byl už klid a nepršelo. Zůstaly jen těžké šedivé mraky, které se držely poměrně nízko. Při pohledu na skalní stěnu nám všem bylo jasné, že dneska si žádné pěkné výhledy určitě neužijem, ale nepršelo a to bylo to hlavní. První zajištěná cesta nese název " ATTERSEE KLETTERSTEIG MAHDLGUPF", má převýšení 600 metrů, obtížnost D a vede na stejnojmenný vrchol v pohoří Höllengebirge. Během výstupu mě napadlo, že jsme pro začátečníka Rudu mohli napoprvé zvolit něco lehčího, ale Rudi se s tím popral opravdu statečně a nebyl snad jediný moment, kdy by zaváhal. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že nebylo prakticky skoro nic vidět a tak to vypadalo, že lezem někde na střední skále
. Po čtyřhodinovém výstupu a následném hodinu a půl trvajícím sestupu se blížíme k zaparkovanému autu a vracíme se do kempu. Dneska máme splněno. Noc na sobotu v mnohém připomínala tu předešlou (déšť, vítr, vlny), jen s tím rozdílem, že ráno se probouzíme do nádherného slunečného dne.
Na programu jsou kola a trasy v okolí jezer Attersee a Mondsee. Mezi nejzajímavější navštívená místa toho dne patřila např. opuštěná soutěska Burggrabenklamm, tunel u Kienbergu, městečko Mondsee nebo kostelík v Seefeldu s krásným výhledem na Solnou komoru a horu Schafberg. Zbytek dne už relaxujem u jezera a dáváme dohromady časový plán na poslední den, tedy na neděli, kdy nás čeká již osvědčená " Dračí stěna". Aby jsme vše stihli, vstáváme v 6 hodin, odjíždíme do 30 kilometrů vzdáleného Griesu a v půl 8 už se cvakáme na první jištění. Takhle vynucený brzký nástup má pro nás i další výhody - vyhneme se pozdějšímu návalu lidí ve stěně, časně ráno ještě nepálí slunce a skála není tím pádem tolik vyhřátá.
Naše druhá zajištěná cesta se jmenuje " DRACHENWAND" , má převýšení 400 metrů a obtížnost C ( lanový most D, ale je možné ho obejít). Na Drachenwandu si to už vysloveně užíváme, je příjemné počasí, nikdo se za náma netlačí, viditelnost do okolí je skvělá a tak nikam nepospícháme. Ono to vlastně ani dost dobře nejde někam pospíchat, protože Rudi má neustále plné ruce práce. Dvě karabiny a dva fotoaparáty jsou na jeho dvě ruce až až
. Ale na druhou stranu nutno objektivně přiznat, fotky má skvělé! Po necelých 4 hodinách jsme zpátky na parkovišti a vracíme se do kempu. Čeká nás balení a po krátkém lenošení u vody odjezd domů. Ani jednomu z nás se ale odtud nechce...
Oblast Salzkammergut je po Brdech asi naše druhá nejoblíbenější - průzračná jezera, vysoké skalní stěny, dravé horské potoky, krásná a čistá příroda... máme to tu prostě rádi. Tentokrát volíme kemp v městečku Seefeld u jezera Attersee a plán na nadcházející 4 dny je jasný- MTB a lezení. Předpověď počasí na prodloužený víkend sice není úplně ideální (v pátek má celý den pršet), ale snad to nebude tak strašné. Ve čtvrtek brzo ráno vyrážíme, u Olympie přibíráme ještě Rudu a přes Písek, Budějovice a Linec míříme směr Salzburg. Je těsně před polednem, když v Seevalchenu sjíždíme z dálnice a zbývá nám posledních 20 kilometrů silničkou podél jezera do kempu. Využíváme toho, že není ještě hlavní sezóna, kemp je poloprázdný a vybíráme si pěkné místo s výhledem na jezero a okolní hory. Stany máme postavené během chvilky, věci vybalené rovněž a tak po krátkém osvěžení v jezeře bereme kola a jedeme na projížďku po okolí městečka. Musíme se trochu protáhnout a připravit těla na zítra, kdy nás čeká první ferrata.
Noc ale byla trochu divoká a chvíli to i vypadalo, že v pátek žádné lezení nebude! Naplnila se totiž předpověď a nás ve 3 hodiny ráno vzbudila velká bouřka doprovázená vydatným deštěm a silnými poryvy větru. Na hladině jezera byly v tu chvíli asi půlmetrové vlny. Nic hezkého. Naštěstí jsme zbytek noci zaspali a ráno kolem 8 hodiny, když jsme vstávali, byl už klid a nepršelo. Zůstaly jen těžké šedivé mraky, které se držely poměrně nízko. Při pohledu na skalní stěnu nám všem bylo jasné, že dneska si žádné pěkné výhledy určitě neužijem, ale nepršelo a to bylo to hlavní. První zajištěná cesta nese název " ATTERSEE KLETTERSTEIG MAHDLGUPF", má převýšení 600 metrů, obtížnost D a vede na stejnojmenný vrchol v pohoří Höllengebirge. Během výstupu mě napadlo, že jsme pro začátečníka Rudu mohli napoprvé zvolit něco lehčího, ale Rudi se s tím popral opravdu statečně a nebyl snad jediný moment, kdy by zaváhal. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že nebylo prakticky skoro nic vidět a tak to vypadalo, že lezem někde na střední skále
. Po čtyřhodinovém výstupu a následném hodinu a půl trvajícím sestupu se blížíme k zaparkovanému autu a vracíme se do kempu. Dneska máme splněno. Noc na sobotu v mnohém připomínala tu předešlou (déšť, vítr, vlny), jen s tím rozdílem, že ráno se probouzíme do nádherného slunečného dne.
Na programu jsou kola a trasy v okolí jezer Attersee a Mondsee. Mezi nejzajímavější navštívená místa toho dne patřila např. opuštěná soutěska Burggrabenklamm, tunel u Kienbergu, městečko Mondsee nebo kostelík v Seefeldu s krásným výhledem na Solnou komoru a horu Schafberg. Zbytek dne už relaxujem u jezera a dáváme dohromady časový plán na poslední den, tedy na neděli, kdy nás čeká již osvědčená " Dračí stěna". Aby jsme vše stihli, vstáváme v 6 hodin, odjíždíme do 30 kilometrů vzdáleného Griesu a v půl 8 už se cvakáme na první jištění. Takhle vynucený brzký nástup má pro nás i další výhody - vyhneme se pozdějšímu návalu lidí ve stěně, časně ráno ještě nepálí slunce a skála není tím pádem tolik vyhřátá.
Naše druhá zajištěná cesta se jmenuje " DRACHENWAND" , má převýšení 400 metrů a obtížnost C ( lanový most D, ale je možné ho obejít). Na Drachenwandu si to už vysloveně užíváme, je příjemné počasí, nikdo se za náma netlačí, viditelnost do okolí je skvělá a tak nikam nepospícháme. Ono to vlastně ani dost dobře nejde někam pospíchat, protože Rudi má neustále plné ruce práce. Dvě karabiny a dva fotoaparáty jsou na jeho dvě ruce až až
. Ale na druhou stranu nutno objektivně přiznat, fotky má skvělé! Po necelých 4 hodinách jsme zpátky na parkovišti a vracíme se do kempu. Čeká nás balení a po krátkém lenošení u vody odjezd domů. Ani jednomu z nás se ale odtud nechce... 
