Smutné 60.výročí zániku obcí
Je tomu právě 60 let, kdy došlo k tragickému zlikvidování 5 obcí ležících uprostřed VVP ve Středních Brdech. Za oběť komunistické zvůli tehdy padly osady Padrť, Kolvín Záběhlá,Velcí a Hrachoviště.
Pan Podzimek, jeden z rodáků Zadní Záběhlé, k tomu v kronice této obce vzpomíná. "Hned jak se lidé dozvěděli tuto šílenou zprávu, začali pořádat společné schůze v hospodě U Drnců na Kolvíně. Domlouvali se, co všechno podniknout, aby odvrátili toto rozhodnutí.Nestačili však vymyslet bohužel nic, protože už 7. ledna 1952 padlo na zasedání v Hořovicích definitivní rozhodnutí o likvidaci obcí a jejich vysídlení. Nic nebyly platné četné protesty obyvatel, ani delegace s peticí na samotný Hrad, ke které se odhodlalo 6 statečných žen.Ty ke Gottwaldovi ani nepustili a jako trest za odvahu pak např. paní Třeškové sebrali vyživovací příspěvěk na děti a musela se z Kolvína vystěhovat jako první.
Nepomohl si ani ten, kdo odmítnul podepsat souhlas s trhovou smlouvou, která byla pochopitelně pro lidi nevýhodná, protože nemovitosti oceńovala podle ceníku z roku 1939, tedy z doby, kdy koruna neměla téměř žádnou cenu.Takovým lidem byl majetek zestátněn,vyplacena za něj jen minimální hodnota a lidé museli stejně odejít.V likvidovaných obcích pak začaly působit stěhovací vojenské oddíly, u kterých si vystěhovalci dávali požadavek na odvoz svého majetku a armáda na své náklady obyvatele převážela do nových domovů. Kdo se však nestihl do pořadníku včas zapsat, měl smůlu a veškeré náklady na přestěhování si musel hradit sám.Termín pro ukončení vystěhování byl stanoven na konec června s tím, že jako první budou přesídleni zemědělci, aby měli dostatek času na zasetí nové úrody.
Pro vysídlence bylo postaveno v obcích na okraji VVP (např. Strašice, Hrádek, Mirošov,Teslíny) několik nových dřevěných domků tzv. "Fíňáků", ale ne všichni si je za utržené peníze mohli dovolit a někteří se ani do nových míst nechtěli přestěhovat. Násilné vystěhování nesli hlavně staří usedlíci velmi těžce. Byli celý svůj život spjati s tímto koutem krásné přírody a nechtěli odejít, bránili se a čekali do poslední chvíle. Osud k nim však byl nemilosrdný a museli pod obrovským tlakem opustit to nejdražší -svůj domov. Některým tento barbarský čin dokonce poznamenal život ".Tak popisuje tyto tragické okamžiky ve svých vzpomínkách jeden z pamětníků. (čb foto : archiv J.Šefl, text : Kronika Přední a Zadní Záběhlé)
Pan Podzimek, jeden z rodáků Zadní Záběhlé, k tomu v kronice této obce vzpomíná. "Hned jak se lidé dozvěděli tuto šílenou zprávu, začali pořádat společné schůze v hospodě U Drnců na Kolvíně. Domlouvali se, co všechno podniknout, aby odvrátili toto rozhodnutí.Nestačili však vymyslet bohužel nic, protože už 7. ledna 1952 padlo na zasedání v Hořovicích definitivní rozhodnutí o likvidaci obcí a jejich vysídlení. Nic nebyly platné četné protesty obyvatel, ani delegace s peticí na samotný Hrad, ke které se odhodlalo 6 statečných žen.Ty ke Gottwaldovi ani nepustili a jako trest za odvahu pak např. paní Třeškové sebrali vyživovací příspěvěk na děti a musela se z Kolvína vystěhovat jako první.
Nepomohl si ani ten, kdo odmítnul podepsat souhlas s trhovou smlouvou, která byla pochopitelně pro lidi nevýhodná, protože nemovitosti oceńovala podle ceníku z roku 1939, tedy z doby, kdy koruna neměla téměř žádnou cenu.Takovým lidem byl majetek zestátněn,vyplacena za něj jen minimální hodnota a lidé museli stejně odejít.V likvidovaných obcích pak začaly působit stěhovací vojenské oddíly, u kterých si vystěhovalci dávali požadavek na odvoz svého majetku a armáda na své náklady obyvatele převážela do nových domovů. Kdo se však nestihl do pořadníku včas zapsat, měl smůlu a veškeré náklady na přestěhování si musel hradit sám.Termín pro ukončení vystěhování byl stanoven na konec června s tím, že jako první budou přesídleni zemědělci, aby měli dostatek času na zasetí nové úrody.
Pro vysídlence bylo postaveno v obcích na okraji VVP (např. Strašice, Hrádek, Mirošov,Teslíny) několik nových dřevěných domků tzv. "Fíňáků", ale ne všichni si je za utržené peníze mohli dovolit a někteří se ani do nových míst nechtěli přestěhovat. Násilné vystěhování nesli hlavně staří usedlíci velmi těžce. Byli celý svůj život spjati s tímto koutem krásné přírody a nechtěli odejít, bránili se a čekali do poslední chvíle. Osud k nim však byl nemilosrdný a museli pod obrovským tlakem opustit to nejdražší -svůj domov. Některým tento barbarský čin dokonce poznamenal život ".Tak popisuje tyto tragické okamžiky ve svých vzpomínkách jeden z pamětníků. (čb foto : archiv J.Šefl, text : Kronika Přední a Zadní Záběhlé)
