Trans Brdy I.
Nápad na projetí obou částí Brd ( Hřebenů i Středních) jsme nosili v hlavě už od minulého jara, ale pořád nám to nějak časově nevycházelo.
Až konečně začátkem června vše klaplo a my odjíždíme do Řevnice, kde začínáme náš Trans Brdy I. Ve vlaku ještě upřesňujem nějaké detaily ohledně trasy- směr, zastávky, délku atd. a po 10. hodině vystupujem na nádraží v Řevnicích. Proplétáme se uličkami města a vzápětí zamíříme vzhůru na brdský hřeben.
Několikakilometrové prudké stoupání hned na úvod prověřuje naší připravenost a zároveň nás zahřívá na "provozní teplotu". První pauzu si dáváme na Skalce, kde je stylový stánek i krásná vyhlídka na Mníšek. Je to poměrně brzo, ale na celých Hřebenech už jiná šance na občerstvení nebude, tak proč toho nevyužít.
Kofola s Margotkou doplňují energii a tak zanedlouho pokračujem. Držíme se červené TZ a ta nás dovádí příjemnou hřebenovkou jen s minimálním převýšením, ale bohužel bez možnosti výhledů, až k bývalé raketové základně " Klondajk ". Tady zůstáváme trochu zaskočeni, protože plot kolem tohoto vojenského areálu je nově opraven a všechny bývalé provizorní vstupy jsou zabezpečeny. Hanz je tím pádem velice zklamanej, byl totiž natěšenej na prohlídku této rozlehlé základny z mého vyprávění.
Já se tam před dvěma roky ještě bez problémů dostal, mohl si ho celý projít a prohlédnout si všechny zajímavé objekty (skladovací sila, podzemní bunkry i rampy pro radiolokátory). No nic, nasedáme tedy na kola a odjíždíme. Pod Klondajkem nás čeká trochu nepříjemnější úsek v podobě obnažených kořenů a kluzkých balvanů, přes které musíme přejet, ale to vše končí na křižovatce cest u Stožce a odtud (nejvyšší bod trasy Hřebenů 640 m.n.n.) už si vychutnáváme krásný dlouhý sjezd až do Hostomic.
Na nezáživné silnici z Hostomic do Jinců nás malinko pobaví tahle značka, no a po zhruba 7 kilometrech už nás vítají Jince, místo naší další " občerstvovačky ". V tuhle chvíli máme za sebou 45 kilometrů, před sebou dlouhé stoupání až na nejvyšší místo Brd a tak je čas si trochu odpočinout, najíst se a nabrat síly na další část naší trasy.
Po půl hodině vyrážíme dál a přes bývalou osadou Velcí vjíždíme do " našich ", tedy do Středních Brd. Táhlým stoupáním se dostáváme na Brdu a následně asfaltkou přes dopadovku až na rozcestí U křížku, kde se napojujem na Alianci. Ta nás svými serpentinami kolem Marininy studánky vyvede až k tockým pláním a po chvilce i na samý vrchol Brd. Jsme nejvýš co to jde, 865 m.n.m. a výš už to v Brdech nejde.
Jelikož lehce poprchává a viditelnost je bídná, ani se zde nezdržujem a pěšinou přes hustý les pokračujem dál směrem k bývalé Carvánce. Po náhorní rovince a následném sjezdu kilometry rychle ubýhají a za malou chvilku se už blížíme k bývalé hájovně Bor. Tady zkoušíme novou zkratku, kdy těsně před boreckými loukami zahýbáme vlevo a téměř po vrstevnici vedenou cestou objíždíme nepříjemný stoupák od potoka pod hájovnou.
Když se napojujem na původní silnici, tak si libujem :-). Tohle se nám docela povedlo, většinou totiž máme se zkratkama špatné zkušenosti. Někdy dokonce bývají i delší než původní trasa :-)). Výjezd na hřeben Malého Toku zvládáme bez problémů a to je vlastně poslední větší stoupání, které na nás dneska čeká. Sv. Jana a meteověž na Praze jen rychle minem a následně si užíváme nejdelší klesání celého dne - sjezd z Prahy přes Roviny a Přední Zaběhlou na hráz Horejšího Padrťáku.
Poslední kilometry od rybníků už nás žene vidina skvělého jídla na míšovském grillu. Krkovice nebo kuřecí plátek tady prostě nemají chybu. Jsme tedy konečně v cíli našeho Trans Brdy a počítadlo kilometrů se zastavilo na čísle 85. Jíme, pijem, odpočíváme a zatímco Hanz končí a čeká na odvoz, mě to přeci jenom nedá a zvažuju, že to dojedu až domů. Chci překonat tu magickou 100. Doma pak spokojeně koukám na konečný součet, ten dělá 102,53 km.
Co dodat k téhle akci? Skvěle jsme si to užili, hodně jsme toho viděli a nakonec jsme se i ujistili, že ty " naše" Střední Brdy jsou mnohem hezčí než Hřebeny. Ale to je jen náš názor, nikomu ho nevnucujeme :-).
Až konečně začátkem června vše klaplo a my odjíždíme do Řevnice, kde začínáme náš Trans Brdy I. Ve vlaku ještě upřesňujem nějaké detaily ohledně trasy- směr, zastávky, délku atd. a po 10. hodině vystupujem na nádraží v Řevnicích. Proplétáme se uličkami města a vzápětí zamíříme vzhůru na brdský hřeben.
Několikakilometrové prudké stoupání hned na úvod prověřuje naší připravenost a zároveň nás zahřívá na "provozní teplotu". První pauzu si dáváme na Skalce, kde je stylový stánek i krásná vyhlídka na Mníšek. Je to poměrně brzo, ale na celých Hřebenech už jiná šance na občerstvení nebude, tak proč toho nevyužít.
Kofola s Margotkou doplňují energii a tak zanedlouho pokračujem. Držíme se červené TZ a ta nás dovádí příjemnou hřebenovkou jen s minimálním převýšením, ale bohužel bez možnosti výhledů, až k bývalé raketové základně " Klondajk ". Tady zůstáváme trochu zaskočeni, protože plot kolem tohoto vojenského areálu je nově opraven a všechny bývalé provizorní vstupy jsou zabezpečeny. Hanz je tím pádem velice zklamanej, byl totiž natěšenej na prohlídku této rozlehlé základny z mého vyprávění.
Já se tam před dvěma roky ještě bez problémů dostal, mohl si ho celý projít a prohlédnout si všechny zajímavé objekty (skladovací sila, podzemní bunkry i rampy pro radiolokátory). No nic, nasedáme tedy na kola a odjíždíme. Pod Klondajkem nás čeká trochu nepříjemnější úsek v podobě obnažených kořenů a kluzkých balvanů, přes které musíme přejet, ale to vše končí na křižovatce cest u Stožce a odtud (nejvyšší bod trasy Hřebenů 640 m.n.n.) už si vychutnáváme krásný dlouhý sjezd až do Hostomic.
Na nezáživné silnici z Hostomic do Jinců nás malinko pobaví tahle značka, no a po zhruba 7 kilometrech už nás vítají Jince, místo naší další " občerstvovačky ". V tuhle chvíli máme za sebou 45 kilometrů, před sebou dlouhé stoupání až na nejvyšší místo Brd a tak je čas si trochu odpočinout, najíst se a nabrat síly na další část naší trasy.
Po půl hodině vyrážíme dál a přes bývalou osadou Velcí vjíždíme do " našich ", tedy do Středních Brd. Táhlým stoupáním se dostáváme na Brdu a následně asfaltkou přes dopadovku až na rozcestí U křížku, kde se napojujem na Alianci. Ta nás svými serpentinami kolem Marininy studánky vyvede až k tockým pláním a po chvilce i na samý vrchol Brd. Jsme nejvýš co to jde, 865 m.n.m. a výš už to v Brdech nejde.
Jelikož lehce poprchává a viditelnost je bídná, ani se zde nezdržujem a pěšinou přes hustý les pokračujem dál směrem k bývalé Carvánce. Po náhorní rovince a následném sjezdu kilometry rychle ubýhají a za malou chvilku se už blížíme k bývalé hájovně Bor. Tady zkoušíme novou zkratku, kdy těsně před boreckými loukami zahýbáme vlevo a téměř po vrstevnici vedenou cestou objíždíme nepříjemný stoupák od potoka pod hájovnou.
Když se napojujem na původní silnici, tak si libujem :-). Tohle se nám docela povedlo, většinou totiž máme se zkratkama špatné zkušenosti. Někdy dokonce bývají i delší než původní trasa :-)). Výjezd na hřeben Malého Toku zvládáme bez problémů a to je vlastně poslední větší stoupání, které na nás dneska čeká. Sv. Jana a meteověž na Praze jen rychle minem a následně si užíváme nejdelší klesání celého dne - sjezd z Prahy přes Roviny a Přední Zaběhlou na hráz Horejšího Padrťáku.
Poslední kilometry od rybníků už nás žene vidina skvělého jídla na míšovském grillu. Krkovice nebo kuřecí plátek tady prostě nemají chybu. Jsme tedy konečně v cíli našeho Trans Brdy a počítadlo kilometrů se zastavilo na čísle 85. Jíme, pijem, odpočíváme a zatímco Hanz končí a čeká na odvoz, mě to přeci jenom nedá a zvažuju, že to dojedu až domů. Chci překonat tu magickou 100. Doma pak spokojeně koukám na konečný součet, ten dělá 102,53 km.
Co dodat k téhle akci? Skvěle jsme si to užili, hodně jsme toho viděli a nakonec jsme se i ujistili, že ty " naše" Střední Brdy jsou mnohem hezčí než Hřebeny. Ale to je jen náš názor, nikomu ho nevnucujeme :-).
