Watzmann - pokračování
Ještě v noci jsme si našli vhodné parkoviště u Wolfgangsee a noc strávili v hotelu "Peugeot 407".Jenže při nočním příjezdu jsme si nevšimli, že hned vedle parkoviště jsou pastviny a tak budíček ráno před 6 hodinou nebyl moc příjemný- bučení a cinkání kravských zvonců. No jo Alpy, co naděláte!! Spát už se nedalo, tak ještě chvíli poleháváme a po snídani odjíždíme do asi 15 km vzdálené soutěsky Postalmklamm.Mlha se naštěstí úž pozvolna vytrácí, tak to opět vypadá na krásný den.
Na malém plácku u cesty necháváme auto, balíme potřebné věci do báglu, strojíme se do setu a pomalu scházíme dolů do soutěsky, kde zajištěná cesta začíná.
Já to tu znám od loňska, tak nechávám Ludvu jít prvního, ať si to užívá i on. Cvakáme se a jdeme na to. Hned na úvod je asi 30 metrový lanový most přes potok a to ve výšce 10 - 15 metrů nad hladinou. Trochu se v druhé polovině pod našima nohama houpe, ale bez problémů přecházíme na druhou stranu a pokračujem.
Ferata vede střídavě po levé i pravé straně kaňonu ve výšce od 10 do 20 metrů, převážně po kramlích a ocelových stupech.
Jako spestření pak nabízí různé typy lávek či lanových mostů a nejzajímavějším momentem je asi v polovině cesty přeskok přes soutěsku.
Lezení to není příliš náročné, jen občas jsou problémy s vlhkou skálou, která docela klouže. Zhruba po hodině ferata vystupuje z úzkého kaňonu a podél vodopádů pravým břehem stoupá nahoru. Chvilku si tu dáváme pauzu a malou svačinu. Škoda, že je tu letos málo vody a vodopád je skoro suchý, loni to bylo působivější.
Za náma už ale slyšíme další lezce, tak pokračujeme dál, ať se pak nemusíme někde na skále s někým míjet. Hned nad vodopádem nás čeká stěna obtížnosti "D", ale nic složitého. Posílám tedy Ludvu opět jako prvního a když už to vypadá, že je nahoře za hranou a v pořádku, zarazí mě najednou věta: "Láďo, nechci dělat zbytečnou paniku, ale tady je ze skály vytržené lano!!" Protože tam nevidím, křičím na něj ať se zajistí na posledním pevném bodě a že jsem hned u něj, ať na mě čeká.
Dolézám a čekám nějakej problém. Lano opravdu ze skály vytržené bylo i s ocelových kolíkem a zrovna na hraně, jenže o kousek dál bylo přejištěné novým ukotvením a toho si Luděk hned nevšimnul. Jediný problém tedy byl, že kus lana visel volně a působil "utrženě". No měli jsme alespoň nějaké spestřeníčko.
Konec feraty už dáváme bez komplikací a za chvilku vylézáme z lesa na louky, po kterých pak sestupujem zpátky k autu.A závěrečná tečka za naším třídenním lezení po Alpách?
Po úspěšném zdolání vrcholu přece nesmí chybět tradiční vykoupání :-). I když popravdě musím přiznat, že začátkem října jsem v to příliš nedoufal.
Na malém plácku u cesty necháváme auto, balíme potřebné věci do báglu, strojíme se do setu a pomalu scházíme dolů do soutěsky, kde zajištěná cesta začíná.
Já to tu znám od loňska, tak nechávám Ludvu jít prvního, ať si to užívá i on. Cvakáme se a jdeme na to. Hned na úvod je asi 30 metrový lanový most přes potok a to ve výšce 10 - 15 metrů nad hladinou. Trochu se v druhé polovině pod našima nohama houpe, ale bez problémů přecházíme na druhou stranu a pokračujem.
Ferata vede střídavě po levé i pravé straně kaňonu ve výšce od 10 do 20 metrů, převážně po kramlích a ocelových stupech.
Jako spestření pak nabízí různé typy lávek či lanových mostů a nejzajímavějším momentem je asi v polovině cesty přeskok přes soutěsku.
Lezení to není příliš náročné, jen občas jsou problémy s vlhkou skálou, která docela klouže. Zhruba po hodině ferata vystupuje z úzkého kaňonu a podél vodopádů pravým břehem stoupá nahoru. Chvilku si tu dáváme pauzu a malou svačinu. Škoda, že je tu letos málo vody a vodopád je skoro suchý, loni to bylo působivější.
Za náma už ale slyšíme další lezce, tak pokračujeme dál, ať se pak nemusíme někde na skále s někým míjet. Hned nad vodopádem nás čeká stěna obtížnosti "D", ale nic složitého. Posílám tedy Ludvu opět jako prvního a když už to vypadá, že je nahoře za hranou a v pořádku, zarazí mě najednou věta: "Láďo, nechci dělat zbytečnou paniku, ale tady je ze skály vytržené lano!!" Protože tam nevidím, křičím na něj ať se zajistí na posledním pevném bodě a že jsem hned u něj, ať na mě čeká.
Dolézám a čekám nějakej problém. Lano opravdu ze skály vytržené bylo i s ocelových kolíkem a zrovna na hraně, jenže o kousek dál bylo přejištěné novým ukotvením a toho si Luděk hned nevšimnul. Jediný problém tedy byl, že kus lana visel volně a působil "utrženě". No měli jsme alespoň nějaké spestřeníčko.
Konec feraty už dáváme bez komplikací a za chvilku vylézáme z lesa na louky, po kterých pak sestupujem zpátky k autu.A závěrečná tečka za naším třídenním lezení po Alpách?
Po úspěšném zdolání vrcholu přece nesmí chybět tradiční vykoupání :-). I když popravdě musím přiznat, že začátkem října jsem v to příliš nedoufal.
