Hoher Dachstein II.
Po loňském úspěšném "prvovýstupu" na vrchol Dachsteinu, který jsem absolvoval s Honzou, jsem chtěl tenhle skvělý zážitek dopřát i Zdenině.
Nám se ale počasí příliš nevydařilo a tak jsem asi dva měsíce stále sledoval internet a předpověď pro Dachstein, nechtěl jsem nic riskovat. Nakonec tedy vyjíždíme první srpnovou noc směr České Budějovice-Linec-Liezen-Schladming-Ramsau.
Noční přejezd Rakouska proběhl bez sebemenších problémů a tak pár minut po 7 hodině už najíždíme na mýtnou silnici ke spodní stanici lanovky Dachsteinsüdwandbahn ve výšce 1680 m.n.m. Máme zhruba hodinu čas než začne její provoz, tak v poklidu snídáme a balíme výstroj do báglů.
Trošku jsme nervózní z počasí, protože místo slibované jasné oblohy a sluníčka, se tu válí mraky skoro po zemi a k tomu lehce mží. Uklidňujem se ale tím, že až lanovkou vystoupáme o 1000m výš, bude to snad lepší. Nastupujem do kabinky a první jízdou a s námi jede asi 15 dalších turistů. Stoupáme a povětrnostní podmínky se ještě zhoršujou, mraky zůstávají a déšť střídá lehké sněžení.
Pomalu se blížíme k horní stanici ve výšce 2678m.n.m. a já si tak v duchu říkám, že těch 60 euro za lanovku asi vyhodíme do vzduchu. Ve vestibulu si objednáváme dvě kapučína a čekáme, jestli se to počasí přeci jenom trochu neumoudří. Za půl hodiny pozorujem jen minimální změnu, tak nastupujem na Schladminger Gletscher a míříme k vrcholové skále Hoher Dachstein.
Čeká na nás lezení po 300 m vysoké zajištěné skále. Obtížnost feraty je B ze stupnice A-D a na skále 1+, tedy nic složitého, ale je vidět že přes noc napadlo asi tak 20 až 30 cm nového sněhu a to by mohlo dělat problém. Lano v některých úsecích bude určitě pod sněhem. Navíc nízká oblačnost drží teplotu stále těsně nad nulou.
Po nějakém čase se ukáže poprvé sluníčko a je tedy naděje, že se snad konečně protrhájí i ty zatracené mraky. Během chvilky se pak stane malý zázrak a obloha se úlně vyčistí. Na faratu se cvákáme za krásného azura a jdeme na to!
Prvních sto metrů je bez problémů, snad jen kapající voda z tajícího sněhu nám to lezení trochu znepříjemňuje. Menší starosti způsobuje Zdenině až na prvním traversu sněhem zapadané jištění v délce asi 15 m.
Vážu si jí tedy na pomocné lano, přelézám a Zdenina za mnou. Pokračujeme dál, chvilku po skále, chvilku ve sněhu a zanedlouho tu máme stejný problém. Opět sněhem zapadané jištění, to už jsme zase zhruba o 100 metrů výš a vrcholový kříž je na dohled.
Výhledy jsou během našeho výstupu úžasné, oblačnost zůstala pod náma a tak máme poslední úsek stále na očích. Ještě pár metrů po závěrečné kolmé skále a je tu vrchol i s nádherně omrzlým křížem. Je 1.srpna 2010 13 hodin a stojíme ve výšce 2995m.n.m.
Jaký je to rozdíl od našeho loňského výstupu. To jsme byli rádi za jakékoliv protrhání oblačnosti a za pohledy do nejbližšího okolí. Dnes máme celé Alpy jako na dlani, viditelnost je skvělá a člověk neví co dřív fotit. Na vrchol ale začínají dolézat další a začíná tu být těsno. Přeci jenom díky novému sněhu je tu omezený pohyb.
Chystáme se tedy na sestup a cestu zpět tentokrát volíme přes Randkluftsteig, obtížnost také B. Tady sice nehrozí zapadané jištění, ale zase je tu trochu obtížnější pohyb po Halstattském ledovci, na kterém byla loni velká ledovcová trhlina.
Během našeho sestupu se začíná kazit počasí (vyšlo nám to akorát) a opět se odněkud přihnala oblačnost. Na ledovci už se pohybujem zase při špatné viditelnosti a tak se raději navazujem ne lano.
Zmiňovaná trhlina je letos poměrně hluboká, ale je přemostěna vysouvacím žebříkem a její překonání tedy nečiní žádné větší problémy. Teď už nás čeká jen "seběhnout" na cestu vedoucí k Seethaler Hütte, sundat ze sebe výstroj a vrátit se k horní stanici lanovky.
S pomocí moderní techniky pak to, co jsme s Honzou scházeli skoro celý den, zvládáme za 7 minut. Dole na parkovišti je pro změnu krásně slunečno, házíme tedy věci do auta a míříme do kempu.
Už se těším na to, až se budu moci vykoupat v horském potoce. Co na tom, že ještě před chvilkou jsme lezli ve sněhu a ledu. Tady dole je teplý letní den, tak proč toho nevyužít.......a nedodržet tradici :-).
Nám se ale počasí příliš nevydařilo a tak jsem asi dva měsíce stále sledoval internet a předpověď pro Dachstein, nechtěl jsem nic riskovat. Nakonec tedy vyjíždíme první srpnovou noc směr České Budějovice-Linec-Liezen-Schladming-Ramsau.
Noční přejezd Rakouska proběhl bez sebemenších problémů a tak pár minut po 7 hodině už najíždíme na mýtnou silnici ke spodní stanici lanovky Dachsteinsüdwandbahn ve výšce 1680 m.n.m. Máme zhruba hodinu čas než začne její provoz, tak v poklidu snídáme a balíme výstroj do báglů.
Trošku jsme nervózní z počasí, protože místo slibované jasné oblohy a sluníčka, se tu válí mraky skoro po zemi a k tomu lehce mží. Uklidňujem se ale tím, že až lanovkou vystoupáme o 1000m výš, bude to snad lepší. Nastupujem do kabinky a první jízdou a s námi jede asi 15 dalších turistů. Stoupáme a povětrnostní podmínky se ještě zhoršujou, mraky zůstávají a déšť střídá lehké sněžení.
Pomalu se blížíme k horní stanici ve výšce 2678m.n.m. a já si tak v duchu říkám, že těch 60 euro za lanovku asi vyhodíme do vzduchu. Ve vestibulu si objednáváme dvě kapučína a čekáme, jestli se to počasí přeci jenom trochu neumoudří. Za půl hodiny pozorujem jen minimální změnu, tak nastupujem na Schladminger Gletscher a míříme k vrcholové skále Hoher Dachstein.
Čeká na nás lezení po 300 m vysoké zajištěné skále. Obtížnost feraty je B ze stupnice A-D a na skále 1+, tedy nic složitého, ale je vidět že přes noc napadlo asi tak 20 až 30 cm nového sněhu a to by mohlo dělat problém. Lano v některých úsecích bude určitě pod sněhem. Navíc nízká oblačnost drží teplotu stále těsně nad nulou.
Po nějakém čase se ukáže poprvé sluníčko a je tedy naděje, že se snad konečně protrhájí i ty zatracené mraky. Během chvilky se pak stane malý zázrak a obloha se úlně vyčistí. Na faratu se cvákáme za krásného azura a jdeme na to!
Prvních sto metrů je bez problémů, snad jen kapající voda z tajícího sněhu nám to lezení trochu znepříjemňuje. Menší starosti způsobuje Zdenině až na prvním traversu sněhem zapadané jištění v délce asi 15 m.
Vážu si jí tedy na pomocné lano, přelézám a Zdenina za mnou. Pokračujeme dál, chvilku po skále, chvilku ve sněhu a zanedlouho tu máme stejný problém. Opět sněhem zapadané jištění, to už jsme zase zhruba o 100 metrů výš a vrcholový kříž je na dohled.
Výhledy jsou během našeho výstupu úžasné, oblačnost zůstala pod náma a tak máme poslední úsek stále na očích. Ještě pár metrů po závěrečné kolmé skále a je tu vrchol i s nádherně omrzlým křížem. Je 1.srpna 2010 13 hodin a stojíme ve výšce 2995m.n.m.
Jaký je to rozdíl od našeho loňského výstupu. To jsme byli rádi za jakékoliv protrhání oblačnosti a za pohledy do nejbližšího okolí. Dnes máme celé Alpy jako na dlani, viditelnost je skvělá a člověk neví co dřív fotit. Na vrchol ale začínají dolézat další a začíná tu být těsno. Přeci jenom díky novému sněhu je tu omezený pohyb.
Chystáme se tedy na sestup a cestu zpět tentokrát volíme přes Randkluftsteig, obtížnost také B. Tady sice nehrozí zapadané jištění, ale zase je tu trochu obtížnější pohyb po Halstattském ledovci, na kterém byla loni velká ledovcová trhlina.
Během našeho sestupu se začíná kazit počasí (vyšlo nám to akorát) a opět se odněkud přihnala oblačnost. Na ledovci už se pohybujem zase při špatné viditelnosti a tak se raději navazujem ne lano.
Zmiňovaná trhlina je letos poměrně hluboká, ale je přemostěna vysouvacím žebříkem a její překonání tedy nečiní žádné větší problémy. Teď už nás čeká jen "seběhnout" na cestu vedoucí k Seethaler Hütte, sundat ze sebe výstroj a vrátit se k horní stanici lanovky.
S pomocí moderní techniky pak to, co jsme s Honzou scházeli skoro celý den, zvládáme za 7 minut. Dole na parkovišti je pro změnu krásně slunečno, házíme tedy věci do auta a míříme do kempu.
Už se těším na to, až se budu moci vykoupat v horském potoce. Co na tom, že ještě před chvilkou jsme lezli ve sněhu a ledu. Tady dole je teplý letní den, tak proč toho nevyužít.......a nedodržet tradici :-).
