Krkonoše-Sněžka
Minulý víkend jsme uskutečnili druhou plánovanou akci v rámci přípravy na rakouský Hochkönig a tím byl výstup na nejvyšší českou horu-Sněžku.
Odjezd Hrádek - 5.10 hodin, příjezd Velká Úpa - 8.40 hodin a když odečtu čas na snídani u McD v Poděbradech, jeli jsme trasu Rokycany - Praha - H.Králové - Trutnov - Velká Úpa celkem 3 hodiny. S parkováním v Úpě nebyl žádný problém, lyžařů tu ještě moc nebylo a tak parkoviště bylo poloprázdné.
Balíme si věci a vyrážíme na cestu. Jelikož v týdnu napadlo několik centimetrů nového sněhu, nechceme příliš riskovat nějaké komplikace někde v lese a raději na růžohorský hřeben vystupujem po okraji sjezdovky. Jde se příjemně, sníh je utaženej rolbou, lyžaři ještě nejezdí a my můžem tenhle počáteční "krpál" v klidu vyběhnout. Na 1450 metrech je zde převýšení 354 metrů (tj.pro srovnání 3,5x výška věže chrámu sv. Bartolomějě v Plzni).
Je tedy jasné, že jsme se pěkně zahřáli a tím pádem alespoň trošku eliminovali ty nepříjemné ranní mrazivé teploty, které dole v údolí panují(-20°C). Poměrně rychle a lehce jsme se tedy dostali na hřeben a teď na nás čeká dlouhé a pozvolné stoupání k mezistanici lanovky Růžová Hora. Jdeme pěknou lesní cestou obklopenou zasněženými stromy a z poklidné zimní idylky nás vytrhne jen starý rozzuřený sněžný skůtr, který se z ničeho nic objeví v zatáčce a mihne se kolem nás.
U Děčínské boudy se nám poprvé ukazují krkonošské hřebeny v celé své kráse. Je tu i první a zároveň jediná možnost si dát po cestě něco dobrého před závěrečným výstupem. Po společné domluvě ale pokračujem ještě zhruba o kilometr dál a v místě, kde je před námi poprvé vidět celý vrchol Sněžky, svačíme z vlastních zásob-viz.zrychlená část videa.
V těchto místech už vidíme lanovou dráhu, která vedle nás stoupá k horní stanici a k radosti nás všech je (zřejmě pro silný vítr) mimi provoz. Nejvíc to potěšilo Hanze, protože právě on měl velké deprese z návalu na vrcholu. Zatím to tedy vypadá nadějně a kromě nás stoupá vzhůru ještě asi 6 lidí. Jenže situace se rázem mění zrovna v momentě, když nastupujem do závěrečného stoupání.
Drkotavý zvuk prvních sedaček přejíždějících po kolečkách nosných sloupů bohužel jasně dává nejevo, že nahoře nakonec ten nával asi opravdu bude, k našemu zklamání. Podél tyčového značení se tedy pouštíme do posledního třísetmetrového převýšení a navátým, místy poměrně hlubokým sněhem začínáme ukrajovat první metry. Na holých pláních fouká docela nepříjemný ledový vítr a čím výš stoupáme, tím větší sílu má.
Nakonec dosahuje takové intenzity, že se asi po 10 minutách lanovka opět zastavuje. Je přesně poledne, když se v pořadí Hanz, Rudy a já dostáváme na vrchol Sněžky. Spolu s námi se na promrzlém a větrem vyfoukaném vrcholku pohybuje odhadem tak 20 dalších turistů, přavážně Poláků. Výhledy jsou díky skvělé viditelnosti nádherné na všechny strany a tak váháme co fotit dřív.
Při minulé akci na Boubíně jsme si o takovým počasí mohlo nechat jen zdát, o to ví si to teď užíváme. Asi nejhezčí pohled je dolů do Obřího dolu, který na druhé straně uzavírá Studniční hora, pěkné jsou i zaváté stavby na samém vrcholu nebo zasněžené pláně v okolí Luční boudy.
Po půlhodince focení už začínáme být dostatečně "vyfoukaní" a tak uvažujem o nějakém teple. Možnosti jsou dvě-bouda na polské straně nebo Poštovna na české a protože jsme na nejvyšším vrcholu Česka, přece nepůjdem k Polákům. Zvenku sněhem obalená dřevěná stavbička je uvnitř příjemně vytopená a působí docela útulně. Svačíme, probíráme momenty při cestě na vrchol, pořizujem vrcholové foto před státní vlajkou a pak se pomalu chystáme na zpáteční sestup.
Ten jsme si zpestřili jednou mi a sice tím, že jsme se zastavili na výborné "krkonošské kyselo" na Děčínské boudě, okolo které jsme ráno jen prošli a podruhé nám ho zpestřil přistávající vrtulník letecké záchranné služby, který zasahoval při srážce dvou lyžařů a který jsme viděli sedat přímo na konci sjezdovky. Trochu smutnější konec jinak převelice vydařeného dne.
Teď už nám zbývá zdolat jen šumavský Ostrý a koncem března vysněný Hochkönig. Kéž by bylo takhle krásné počasí i tam :-) A na závěr velké poděkování Hanzovi za celodenní pořizování záznamu našeho výstupu v třeskutém mrazu, kdy teplota za celý den nevylezla nad -14 °C.
Odjezd Hrádek - 5.10 hodin, příjezd Velká Úpa - 8.40 hodin a když odečtu čas na snídani u McD v Poděbradech, jeli jsme trasu Rokycany - Praha - H.Králové - Trutnov - Velká Úpa celkem 3 hodiny. S parkováním v Úpě nebyl žádný problém, lyžařů tu ještě moc nebylo a tak parkoviště bylo poloprázdné.
Balíme si věci a vyrážíme na cestu. Jelikož v týdnu napadlo několik centimetrů nového sněhu, nechceme příliš riskovat nějaké komplikace někde v lese a raději na růžohorský hřeben vystupujem po okraji sjezdovky. Jde se příjemně, sníh je utaženej rolbou, lyžaři ještě nejezdí a my můžem tenhle počáteční "krpál" v klidu vyběhnout. Na 1450 metrech je zde převýšení 354 metrů (tj.pro srovnání 3,5x výška věže chrámu sv. Bartolomějě v Plzni).
Je tedy jasné, že jsme se pěkně zahřáli a tím pádem alespoň trošku eliminovali ty nepříjemné ranní mrazivé teploty, které dole v údolí panují(-20°C). Poměrně rychle a lehce jsme se tedy dostali na hřeben a teď na nás čeká dlouhé a pozvolné stoupání k mezistanici lanovky Růžová Hora. Jdeme pěknou lesní cestou obklopenou zasněženými stromy a z poklidné zimní idylky nás vytrhne jen starý rozzuřený sněžný skůtr, který se z ničeho nic objeví v zatáčce a mihne se kolem nás.
U Děčínské boudy se nám poprvé ukazují krkonošské hřebeny v celé své kráse. Je tu i první a zároveň jediná možnost si dát po cestě něco dobrého před závěrečným výstupem. Po společné domluvě ale pokračujem ještě zhruba o kilometr dál a v místě, kde je před námi poprvé vidět celý vrchol Sněžky, svačíme z vlastních zásob-viz.zrychlená část videa.
V těchto místech už vidíme lanovou dráhu, která vedle nás stoupá k horní stanici a k radosti nás všech je (zřejmě pro silný vítr) mimi provoz. Nejvíc to potěšilo Hanze, protože právě on měl velké deprese z návalu na vrcholu. Zatím to tedy vypadá nadějně a kromě nás stoupá vzhůru ještě asi 6 lidí. Jenže situace se rázem mění zrovna v momentě, když nastupujem do závěrečného stoupání.
Drkotavý zvuk prvních sedaček přejíždějících po kolečkách nosných sloupů bohužel jasně dává nejevo, že nahoře nakonec ten nával asi opravdu bude, k našemu zklamání. Podél tyčového značení se tedy pouštíme do posledního třísetmetrového převýšení a navátým, místy poměrně hlubokým sněhem začínáme ukrajovat první metry. Na holých pláních fouká docela nepříjemný ledový vítr a čím výš stoupáme, tím větší sílu má.
Nakonec dosahuje takové intenzity, že se asi po 10 minutách lanovka opět zastavuje. Je přesně poledne, když se v pořadí Hanz, Rudy a já dostáváme na vrchol Sněžky. Spolu s námi se na promrzlém a větrem vyfoukaném vrcholku pohybuje odhadem tak 20 dalších turistů, přavážně Poláků. Výhledy jsou díky skvělé viditelnosti nádherné na všechny strany a tak váháme co fotit dřív.
Při minulé akci na Boubíně jsme si o takovým počasí mohlo nechat jen zdát, o to ví si to teď užíváme. Asi nejhezčí pohled je dolů do Obřího dolu, který na druhé straně uzavírá Studniční hora, pěkné jsou i zaváté stavby na samém vrcholu nebo zasněžené pláně v okolí Luční boudy.
Po půlhodince focení už začínáme být dostatečně "vyfoukaní" a tak uvažujem o nějakém teple. Možnosti jsou dvě-bouda na polské straně nebo Poštovna na české a protože jsme na nejvyšším vrcholu Česka, přece nepůjdem k Polákům. Zvenku sněhem obalená dřevěná stavbička je uvnitř příjemně vytopená a působí docela útulně. Svačíme, probíráme momenty při cestě na vrchol, pořizujem vrcholové foto před státní vlajkou a pak se pomalu chystáme na zpáteční sestup.
Ten jsme si zpestřili jednou mi a sice tím, že jsme se zastavili na výborné "krkonošské kyselo" na Děčínské boudě, okolo které jsme ráno jen prošli a podruhé nám ho zpestřil přistávající vrtulník letecké záchranné služby, který zasahoval při srážce dvou lyžařů a který jsme viděli sedat přímo na konci sjezdovky. Trochu smutnější konec jinak převelice vydařeného dne.
Teď už nám zbývá zdolat jen šumavský Ostrý a koncem března vysněný Hochkönig. Kéž by bylo takhle krásné počasí i tam :-) A na závěr velké poděkování Hanzovi za celodenní pořizování záznamu našeho výstupu v třeskutém mrazu, kdy teplota za celý den nevylezla nad -14 °C.
