O pytlácích,těch minulých i těch současných
" Pytláctví je trestný čin, kterého se dopouští ten, kdo zasahuje do práva cizího. Do práva myslivosti tím, že loví zvěř nebo si ji přivlastňuje"- tolik jedna ze starších definicí pytláctví.
Na Padrti, září 2012 ( archiv V. Lisý ) Hluboké a těžko přístupné brdské hvozdy byly odpradávna bohaté na zvěř všeho druhu a tak o pytlácích a pytláctví se můžeme dočíst již v prvních písemných zmínkách z tohoto kraje. Největší rozmach nepovoleného lovu však nastal v období po třicetileté válce ( 1618 - 1648 ), kdy byla zdejší krajina zbídačena táhnoucími vojsky, některé vsi byly zničeny a mnoho rodin přišlo o obživu. V kraji zavládla bída a existenční problémy.
Personál Colloredo - Mannsfeldské lesní správy Strašice okolo roku 1926 ( archiv J. Šefl ) Přestože bylo pytláctví od samého začátku velmi tvrdě trestáno - přistižení a chycení pytláci se často nechávali zastřeleni ležet v lese, byli přivazováni na zvěř a pak zahnáni do ledové vody, byli trestáni bitím až do bezvědomí nebo končili oběšeni na šibenici - nikdy se jej nepodařilo vymýtit zcela úplně. Pro ilustraci, jeden z případů krutého potrestání se odehrál např. v roce 1562, kdy buchlovský soud odsoudil pytláka k trestu smrti tzv. „ starým způsobem “- odsouzený byl oběšen v srnčích a zvířecích kůžích s přibitými parohy nad hlavou. V pozdějších dobách za vlády Marie Terezie bylo pytláctví trestáno až deseti lety nucených prací, obvykle na stavbách vojenských pevností nebo vypovězením ze země. Lovecký řád vydaný za císaře Josefa II. ještě umožňoval v některých případech i zastřelení pytláka. Obavy z vysokých trestů naučili pytláky velké obezřetnosti a došlo - li v některých případech přeci jenom k jejich střetu z lesní stráží, jednalo se mnohdy o nelítostný souboj na život a na smrt. Několik takových tragických střetnutích připomínají ještě dnes kamenné a dřevěné kříže rozeseté po Brdech, či sepsané příběhy některých pamětníků, jako např. tento z kroniky strašického rodáka pana Františka Slavíka, který se odehrál poblíž jednoho malého potoka pod vrcholem Hlava: " Dne 17. května roku 1884 byl oberfořt Leske k večeru na obchůzce s fořtem Solimberkem, když Nad Trojanem narazili na tlupu šesti pytláků. Pytláci měli rozdělaný oheň a vařili si kafe. Jeden z nich právě nesl v železňáku vodu z nedalekého potůčku. Ostatní pytláci seděli a flinty měli opřeny o stromy. Oberfořt Leske chtěl jít dále, ale Solimberk, jinak zdatný chlap, hodlal ukázat před svým nadřízeným, že se nebojí, zařval na pytláky a jak sáhli po zbrani, hned vypálil a jednoho z nich postřelil. Vzápětí zahřmělo několik ran a fořt Solimberk byl zasažen, ale utekl ještě kousek cesty, kde se svalil. Potom se všichni pytláci vrhli na neozbrojeného Leskeho a pažbami ho utloukli k smrti. Tělo pak zatáhli do potůčku pod vymletý břeh, který na fořta strhli. Pytláci odešli do vedlejší vesnice Těně, kde si vzali bez vědomí hostinského koně a bryčku a odvezli již mrtvého kamaráda domů do mlýna. Pes lesního Osman v noci zatím došel sám domů do fořtamtu a dcera Leskeho Gertůda již v ten moment tušila, že se něco stalo. S adjunktem Jungem vzali lucernu a psa Osmana, aby našli lesního. Pes je dovedl na místo tragedie, kde našel zahrabaného obrfořta. Po odstranění zeminy se jim podařilo přivést lesního opět k životu. Adjunkt odešel pro pomoc do Staršic a současně provedl udání na četnické stanici. Obrfořt Leske při nabytí vědomí jen řekl " Jeden je zabitý ". Hned ráno se na místo dostavili četníci a lesní personál. Při prohlížení okolí našli již mrtvého fořta Solimberka. Četníci již brzo zjistili při pátrání po vesnicích, že mlynářův syn, který zrovna přišel z vojny, se nešťastnou náhodou zastřelil. Ale mlynář se později při výslechu přiznal, jak to opravdu bylo. Zatčení pytláci v Praze u soudu stáli všichni na tom, že fořta zastřelil mladý mlynář, ač sám byl těžce raněn. Proto bylo všech pět pytláků odsouzeno dohromady jen na 15 let vězení. Obrfořt Leske proležel mnoho měsíců než se uzdravil ". ( J. Šefl - Povídání o Brdech ) Tolik tedy krátký pohled do historie. Dnešní zákon praví: " Skutková podstata trestného činu pytláctví byla v ustanovení § 178a odst. 1 trestního zákona upravena tak, že ten „ kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby, nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede, nebo přechovává zvěř nebo ryby neoprávněně ulovené, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti nebo propadnutím věci “. (epravo.cz) Pochopitelně, že s pytláctvím mají myslivci nemalé problémy i v současnosti, jen důvody a způsob nelegálního lovení zvěře se zásadně změnily. Pytláky nežene do lesů bída a hlad, ale pocit dobrodružství a vidina snadného nabytí peněz. Lovci jsou vybaveni nejmodernější technikou ( mobily, GPS, lasery, optika s nočním viděním apod.), loví ve skupinách, popřípadě s jedoucích aut se zapnutými reflektory, kdy oslněná zvěř prakticky nemá šanci uniknout a stává se snadným cílem. A že pytláctví na jedné straně " vynáší " a na straně druhé způsobuje i v brdských honitbách nemalé finanční ztráty, dokazuje následující tabulka ( Ing. Fr. Havránek CSc. ) Ceník upytlačené zvěře :
Jeden z posledních evidovaných případů pytláctví v Brdech je ze září roku 2011, kdy policejní zpráva praví : "Mezi obcemi Skořice a Strašice byl nalezen mrtvý jelen bez hlavy. Tu si pytlák odnesl jako trofej. Zvíře bylo podle odhadu usmrceno v době od 27. do 29. září. Škoda, kterou neznámý pachatel způsobil byla stanovena na 20 000 korun. Pytlákovi ale jedna trofej nestačila a do Brd se vydal na " lov " znovu. Tomu, že zvířata usmrtil jeden a ten samý pachatel nasvědčuje dosavadní průběh vyšetřování. V pytlačení pokračoval dotyčný také první říjnový víkend. V pondělí 3. října bylo totiž nedaleko Padrťských rybníků ve vojenském prostoru Brdy nalezeno další torzo zvířete bez hlavy. Tentokrát si vybral větší kus. Jelen vážil zhruba 100 kilogramů a škoda byla vyčíslena na 40 000 korun. " ( iDNES.CZ )
Zatím nejaktuálnější je kauza tohoto jelena ( snímky T. G. ), upytlačeného letos v září. Jde o jelena starého asi 6 let, který byl zastřelen na honitbě sousedící s VVP. Výstřel prý zaslechlo kolem 22 hodiny několik lidí z nedalekých chalup a jelen byl nalezen druhý den ráno na louce přibližně 100 metrů od hranic VVP. Záhadou je, proč střelec na místě nechal trofej i zvěřinu, že by byl někým při svém činu vyrušen?
A aby čtení nekončilo příliš smutně, tak jedna veselejší pytlácká na závěr
. Vyprávěl mi jeden hajný ( dnes už mimo službu ), že na konci 80. let minulého století byl tehdy v jeho polesí časně ráno náhodou objeven podezřelý vůz. Při bližší kontrole lesník zjistil, že v autě se nachází muž a žena bez oblečení. Situace mu tedy byla jasná a proto s pochopením odešel. Když ale totožné auto potkal na jiném místě v ten samý den odpoledne znovu a osádka byla stále obnažená, přišlo mu to již podezřelé. Nechal dotyčné osoby obléct, zkontroloval jejich totožnost a požádal je, aby mu otevřeli zavazadlový prostor auta. Ani ho příliš nepřekvapilo, že tam nalezl upytlačenou zvěř.
info : J. Šefl- Povídání o Brdech, epravo.cz, iDnes.cz, foto T. G. a V. L.
Na Padrti, září 2012 ( archiv V. Lisý ) Hluboké a těžko přístupné brdské hvozdy byly odpradávna bohaté na zvěř všeho druhu a tak o pytlácích a pytláctví se můžeme dočíst již v prvních písemných zmínkách z tohoto kraje. Největší rozmach nepovoleného lovu však nastal v období po třicetileté válce ( 1618 - 1648 ), kdy byla zdejší krajina zbídačena táhnoucími vojsky, některé vsi byly zničeny a mnoho rodin přišlo o obživu. V kraji zavládla bída a existenční problémy.
Personál Colloredo - Mannsfeldské lesní správy Strašice okolo roku 1926 ( archiv J. Šefl ) Přestože bylo pytláctví od samého začátku velmi tvrdě trestáno - přistižení a chycení pytláci se často nechávali zastřeleni ležet v lese, byli přivazováni na zvěř a pak zahnáni do ledové vody, byli trestáni bitím až do bezvědomí nebo končili oběšeni na šibenici - nikdy se jej nepodařilo vymýtit zcela úplně. Pro ilustraci, jeden z případů krutého potrestání se odehrál např. v roce 1562, kdy buchlovský soud odsoudil pytláka k trestu smrti tzv. „ starým způsobem “- odsouzený byl oběšen v srnčích a zvířecích kůžích s přibitými parohy nad hlavou. V pozdějších dobách za vlády Marie Terezie bylo pytláctví trestáno až deseti lety nucených prací, obvykle na stavbách vojenských pevností nebo vypovězením ze země. Lovecký řád vydaný za císaře Josefa II. ještě umožňoval v některých případech i zastřelení pytláka. Obavy z vysokých trestů naučili pytláky velké obezřetnosti a došlo - li v některých případech přeci jenom k jejich střetu z lesní stráží, jednalo se mnohdy o nelítostný souboj na život a na smrt. Několik takových tragických střetnutích připomínají ještě dnes kamenné a dřevěné kříže rozeseté po Brdech, či sepsané příběhy některých pamětníků, jako např. tento z kroniky strašického rodáka pana Františka Slavíka, který se odehrál poblíž jednoho malého potoka pod vrcholem Hlava: " Dne 17. května roku 1884 byl oberfořt Leske k večeru na obchůzce s fořtem Solimberkem, když Nad Trojanem narazili na tlupu šesti pytláků. Pytláci měli rozdělaný oheň a vařili si kafe. Jeden z nich právě nesl v železňáku vodu z nedalekého potůčku. Ostatní pytláci seděli a flinty měli opřeny o stromy. Oberfořt Leske chtěl jít dále, ale Solimberk, jinak zdatný chlap, hodlal ukázat před svým nadřízeným, že se nebojí, zařval na pytláky a jak sáhli po zbrani, hned vypálil a jednoho z nich postřelil. Vzápětí zahřmělo několik ran a fořt Solimberk byl zasažen, ale utekl ještě kousek cesty, kde se svalil. Potom se všichni pytláci vrhli na neozbrojeného Leskeho a pažbami ho utloukli k smrti. Tělo pak zatáhli do potůčku pod vymletý břeh, který na fořta strhli. Pytláci odešli do vedlejší vesnice Těně, kde si vzali bez vědomí hostinského koně a bryčku a odvezli již mrtvého kamaráda domů do mlýna. Pes lesního Osman v noci zatím došel sám domů do fořtamtu a dcera Leskeho Gertůda již v ten moment tušila, že se něco stalo. S adjunktem Jungem vzali lucernu a psa Osmana, aby našli lesního. Pes je dovedl na místo tragedie, kde našel zahrabaného obrfořta. Po odstranění zeminy se jim podařilo přivést lesního opět k životu. Adjunkt odešel pro pomoc do Staršic a současně provedl udání na četnické stanici. Obrfořt Leske při nabytí vědomí jen řekl " Jeden je zabitý ". Hned ráno se na místo dostavili četníci a lesní personál. Při prohlížení okolí našli již mrtvého fořta Solimberka. Četníci již brzo zjistili při pátrání po vesnicích, že mlynářův syn, který zrovna přišel z vojny, se nešťastnou náhodou zastřelil. Ale mlynář se později při výslechu přiznal, jak to opravdu bylo. Zatčení pytláci v Praze u soudu stáli všichni na tom, že fořta zastřelil mladý mlynář, ač sám byl těžce raněn. Proto bylo všech pět pytláků odsouzeno dohromady jen na 15 let vězení. Obrfořt Leske proležel mnoho měsíců než se uzdravil ". ( J. Šefl - Povídání o Brdech ) Tolik tedy krátký pohled do historie. Dnešní zákon praví: " Skutková podstata trestného činu pytláctví byla v ustanovení § 178a odst. 1 trestního zákona upravena tak, že ten „ kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby, nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede, nebo přechovává zvěř nebo ryby neoprávněně ulovené, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti nebo propadnutím věci “. (epravo.cz) Pochopitelně, že s pytláctvím mají myslivci nemalé problémy i v současnosti, jen důvody a způsob nelegálního lovení zvěře se zásadně změnily. Pytláky nežene do lesů bída a hlad, ale pocit dobrodružství a vidina snadného nabytí peněz. Lovci jsou vybaveni nejmodernější technikou ( mobily, GPS, lasery, optika s nočním viděním apod.), loví ve skupinách, popřípadě s jedoucích aut se zapnutými reflektory, kdy oslněná zvěř prakticky nemá šanci uniknout a stává se snadným cílem. A že pytláctví na jedné straně " vynáší " a na straně druhé způsobuje i v brdských honitbách nemalé finanční ztráty, dokazuje následující tabulka ( Ing. Fr. Havránek CSc. ) Ceník upytlačené zvěře :
| Druh zvěře | Minimální tabulková cena (v Kč) | Cena trofejního kusu (v Kč) |
| Jelen evropský | 29 300 | 293 000 |
| Muflon | 31 500 | 164 000 |
| Daněk skvrnitý | 26 300 | 101 000 |
| Srnec obecný | 15 900 | 81 000 |
| Prase divoké | 22 900 | 68 000 |
| Jelenec běloocasý | 26 300 | |
| Sika japonský | 26 300 | |
| Sika Dybovského | 26 300 | |
| Krocan divoký | 5 600 | |
| Králík divoký | 4 800 | |
| Ondatra pižmová | 4 800 | |
| Liška obecná | 4 800 | |
| Bažant královský | 3 900 | |
| Zajíc polní | 3 900 | |
| Pernatá zvěř (divoké kachny, husy,...) | 3 200 | |
| Bažant obecný | 3 100 |
Zatím nejaktuálnější je kauza tohoto jelena ( snímky T. G. ), upytlačeného letos v září. Jde o jelena starého asi 6 let, který byl zastřelen na honitbě sousedící s VVP. Výstřel prý zaslechlo kolem 22 hodiny několik lidí z nedalekých chalup a jelen byl nalezen druhý den ráno na louce přibližně 100 metrů od hranic VVP. Záhadou je, proč střelec na místě nechal trofej i zvěřinu, že by byl někým při svém činu vyrušen?
A aby čtení nekončilo příliš smutně, tak jedna veselejší pytlácká na závěr
. Vyprávěl mi jeden hajný ( dnes už mimo službu ), že na konci 80. let minulého století byl tehdy v jeho polesí časně ráno náhodou objeven podezřelý vůz. Při bližší kontrole lesník zjistil, že v autě se nachází muž a žena bez oblečení. Situace mu tedy byla jasná a proto s pochopením odešel. Když ale totožné auto potkal na jiném místě v ten samý den odpoledne znovu a osádka byla stále obnažená, přišlo mu to již podezřelé. Nechal dotyčné osoby obléct, zkontroloval jejich totožnost a požádal je, aby mu otevřeli zavazadlový prostor auta. Ani ho příliš nepřekvapilo, že tam nalezl upytlačenou zvěř.
info : J. Šefl- Povídání o Brdech, epravo.cz, iDnes.cz, foto T. G. a V. L.
Děkuji tímto všem za informace i zaslané fotografie.L