![Rozhovor s : Josef Šefl - brdská legenda](/assets/img/pages/types/19.jpg)
Rozhovor s : Josef Šefl - brdská legenda
I oblast Středních Brd má své žijící legendy. Na příbramské straně se jí stal spisovatel a poutník Jan Čáka a na "naší " strašické jí bezesporu je pan Josef Šefl- lesník, skaut, milovník přírody a rovněž příležitostný spisovatel. Člověk, který převážnou část svého života zasvětil tomuto krásnému koutu přírody.
![IMG_5704](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5704-480x330.jpg)
Byli jsme proto velice rádi, že nás jedno květnové odpoledne pozval k sobě domů a podělil se s náma o své bohaté životní zážitky i příběhy z prostředí Brd. Natěšeni na osobní setkání i poutavé vyprávění tedy přijíždíme do Strašic. Paní Šeflová nás srdečně vítá a zve nás dál, kde už čeká její manžel obklopen starými mapami a fotografiemi. Je vidět, že se na naše setkání pečlivě připravil :-). Ostatně už samotná výzdoba domu by mohla vyprávět, všude je možno vidět dobové obrázky, plány, mapy a hlavně velké množství mysliveckých trofejí. To vše navozuje tu správnou vzpomínkovou atmosféru.
![IMG_5699](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5699-480x360.jpg)
Měl jsem původně připraveno na úvod několik otázek, ale to bylo víceméně zbytečné, protože jen co usedáme, náš hostitel nad rozloženými mapami začíná vyprávět sám. Na otázku : "Tak hoši,co by vás tak zajímalo nejvíc?", si vlastně i odpoví a my už posloucháme první poutavé vyprávění z doby kolem roku 1941-42, tedy z období lesní kalamity a vzniku Kolvínky. Do rukou se nám dostává množství starých fotografií, na kterých jsou vidět následky této katastrofy, její odstraňování a tehdejší technika, s jejíž pomocí se zpracovávalo obrovské množství popadaných stromů, ale i vše ostatní, co se stavbou Kolvínky souviselo. Pan Šefl rovněž ukazuje na louku před svým domem, kde například stávaly dřevěné baráky sloužící pro ubytování studentek z plzeňských škol, které zalesňovaly vzniklé holiny.
![IMG_5700](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5700-480x360.jpg)
Další část vyprávění byla věnována Praze. Z tohoto strategicky položeného kopce si Němci za války udělali vojenskou základnu s radarovou stanicí, kasárnami, muničním skladem, vodárnou a v plánu měli vybudovat i menší přistávací plochu poblíž Rovin. Nechybělo ani podzemní dálkové spojení s vrchní německým velitelstvím. Prohlížíme si opět hromadu historických fotografií, dokonce s razítkem německého archivu na zadní straně. Jedna z mnoha fotek nás však při prohlížení zaujala nejvíc. Byl na ní zachycen jakýsi velký sál se třemi nebo čtyřmi řadami telegrafistek nad sebou a před nimi velké mapy.Vše ne nepodobné "velínu" z podzemních velitelských stanovišť stevěných u nás na přelomu 50. a 60 let. Objekty na Praze byly budovány jak na povrchu, tak i v podzemí a pan Šefl v této souvislosti vyprávěl historku o místním formanovi, který zásoboval zdejší německá kasárna. Ten pravidelně vozil bedny z mirošovského nádraží až na Prahu a vždy s ním jel jeden Němec tam i zpět. Za bránou kasáren však musel forman povoz předat právě tomuto Němci a ten pak pokračoval dál už bez něj. Forman si jen stačil mezi stromy všimnout, že celý povoz zajel do podzemí nějaké budovy.
![IMG_5702](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5702-480x360.jpg)
Před koncem II.světové války Němci stačili veškeré budovy vyhodit do povětří a po jejich odchodu tak v celém areálu zůstaly stát jen radarové věže a část jejich zařízení. Místo však ihned obsadila naše armáda a tak to, co zde Němci vlastně vybudovali, opět zůstalo utajeno. Ale ta paralela s nedaleko stojícím objektem "U Němých" stojí přinejmenším za povšimnutí...Po nějaké chvíli přichází do pokoje paní Šeflová s kávou a sama se přidává s jednou historkou. Vzpomíná, jak ze Záběhlé musela chodit jako malá holka pěšky do mirošovské školy. Nejdříve sama a později, když se o ní rodiče začali bát, ještě s několika dalšími dětmi z Padrtě a Kolvína. Pro nás i naše děti neskutečná představa.
![IMG_5706](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5706-480x360.jpg)
I tento příběh doplňují historické fotografie zachycující běžný život v Kolvíně, Záběhlé či na Padrti. Jak Šeflovi, tak třeba i Hanzovo prarodiče patřili mezi nuceně vystěhované (Záběhlá) a tak bylo zajímavé vidět místa kde žili ještě v původním stavu. Hledání nového domova podle paní Šeflové prý nebylo vůbec jednoduché. Lidí ze 3 likvidovaných osad bylo poměrně dost a nových míst zase málo. Někteří si nový domov sehnali rychle, někteří museli načas bydlet u svých příbuzných a stalo se i to, že rodina, která se neměla kam přestěhovat, musela do poslední chvíle zůstat v opuštěném Kolvíně. Armáda už prý dokonce začala ostřelovat okrajová stavení a zmińovaná rodina se vždy při střelbách musela schovat do sklepení svého domu. Doba to musela být krutá!
![IMG_7627](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_7627-480x360.jpg)
Čas rychle utíkal a my se zaujetím poslouchali další a další příběhy z nedávné historie Brd. Třeba o přestřelce 5.5.1945 nedaleko Třítrubeckého zámečku, o nalezených tělech zastřelených Němců nebo o tom, jak vojenská posádka z Prahy narychlo opouštěla radarovou stanici a pospíchala směrem na západ do amerického zajetí a v čele jel vystrašený německý velitel na velkém bílém koni, který ještě o několik měsíců dříve, na témže koni, hrdě projížděl brdské lesy. O životě lesníka na bývalé hájence Amerika (zbořená,dnes voj.objekt) nebo o starých loveckých srubech a pytlácích. O nich, tedy o pytlácích, má být rovněž poslední kniha, kterou zatím pan Šefl připravuje a jejíž rukopis nám na závěr i ochotně ukázal.
![IMG_7628](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_7628-480x360.jpg)
Sedělo a poslouchalo by se opravdu dlouho, ale čas pokročil, venku už se začalo pomalu stmívat a tak, ač neradi, musíme tohle moc zajímavé povídání ukončit. Před odchodem nám ještě pan Šefl napíše milé věnování do knížky "Povídání o Brdech", kterou napsal a my se s velkým poděkováním loučíme. Bylo to krásné a srdečné setkání s člověkem, u kterého neomylně poznáte, že má Brdy zaryté hluboko ve svém srdci. A to jak v dobrém, tak i ve zlém, protože ne všechna vzpomínání byla veselá. Ještě jednou moc děkujeme pane Šefl.
![IMG_5704](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5704-480x330.jpg)
Byli jsme proto velice rádi, že nás jedno květnové odpoledne pozval k sobě domů a podělil se s náma o své bohaté životní zážitky i příběhy z prostředí Brd. Natěšeni na osobní setkání i poutavé vyprávění tedy přijíždíme do Strašic. Paní Šeflová nás srdečně vítá a zve nás dál, kde už čeká její manžel obklopen starými mapami a fotografiemi. Je vidět, že se na naše setkání pečlivě připravil :-). Ostatně už samotná výzdoba domu by mohla vyprávět, všude je možno vidět dobové obrázky, plány, mapy a hlavně velké množství mysliveckých trofejí. To vše navozuje tu správnou vzpomínkovou atmosféru.
![IMG_5699](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5699-480x360.jpg)
Měl jsem původně připraveno na úvod několik otázek, ale to bylo víceméně zbytečné, protože jen co usedáme, náš hostitel nad rozloženými mapami začíná vyprávět sám. Na otázku : "Tak hoši,co by vás tak zajímalo nejvíc?", si vlastně i odpoví a my už posloucháme první poutavé vyprávění z doby kolem roku 1941-42, tedy z období lesní kalamity a vzniku Kolvínky. Do rukou se nám dostává množství starých fotografií, na kterých jsou vidět následky této katastrofy, její odstraňování a tehdejší technika, s jejíž pomocí se zpracovávalo obrovské množství popadaných stromů, ale i vše ostatní, co se stavbou Kolvínky souviselo. Pan Šefl rovněž ukazuje na louku před svým domem, kde například stávaly dřevěné baráky sloužící pro ubytování studentek z plzeňských škol, které zalesňovaly vzniklé holiny.
![IMG_5700](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5700-480x360.jpg)
Další část vyprávění byla věnována Praze. Z tohoto strategicky položeného kopce si Němci za války udělali vojenskou základnu s radarovou stanicí, kasárnami, muničním skladem, vodárnou a v plánu měli vybudovat i menší přistávací plochu poblíž Rovin. Nechybělo ani podzemní dálkové spojení s vrchní německým velitelstvím. Prohlížíme si opět hromadu historických fotografií, dokonce s razítkem německého archivu na zadní straně. Jedna z mnoha fotek nás však při prohlížení zaujala nejvíc. Byl na ní zachycen jakýsi velký sál se třemi nebo čtyřmi řadami telegrafistek nad sebou a před nimi velké mapy.Vše ne nepodobné "velínu" z podzemních velitelských stanovišť stevěných u nás na přelomu 50. a 60 let. Objekty na Praze byly budovány jak na povrchu, tak i v podzemí a pan Šefl v této souvislosti vyprávěl historku o místním formanovi, který zásoboval zdejší německá kasárna. Ten pravidelně vozil bedny z mirošovského nádraží až na Prahu a vždy s ním jel jeden Němec tam i zpět. Za bránou kasáren však musel forman povoz předat právě tomuto Němci a ten pak pokračoval dál už bez něj. Forman si jen stačil mezi stromy všimnout, že celý povoz zajel do podzemí nějaké budovy.
![IMG_5702](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5702-480x360.jpg)
Před koncem II.světové války Němci stačili veškeré budovy vyhodit do povětří a po jejich odchodu tak v celém areálu zůstaly stát jen radarové věže a část jejich zařízení. Místo však ihned obsadila naše armáda a tak to, co zde Němci vlastně vybudovali, opět zůstalo utajeno. Ale ta paralela s nedaleko stojícím objektem "U Němých" stojí přinejmenším za povšimnutí...Po nějaké chvíli přichází do pokoje paní Šeflová s kávou a sama se přidává s jednou historkou. Vzpomíná, jak ze Záběhlé musela chodit jako malá holka pěšky do mirošovské školy. Nejdříve sama a později, když se o ní rodiče začali bát, ještě s několika dalšími dětmi z Padrtě a Kolvína. Pro nás i naše děti neskutečná představa.
![IMG_5706](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_5706-480x360.jpg)
I tento příběh doplňují historické fotografie zachycující běžný život v Kolvíně, Záběhlé či na Padrti. Jak Šeflovi, tak třeba i Hanzovo prarodiče patřili mezi nuceně vystěhované (Záběhlá) a tak bylo zajímavé vidět místa kde žili ještě v původním stavu. Hledání nového domova podle paní Šeflové prý nebylo vůbec jednoduché. Lidí ze 3 likvidovaných osad bylo poměrně dost a nových míst zase málo. Někteří si nový domov sehnali rychle, někteří museli načas bydlet u svých příbuzných a stalo se i to, že rodina, která se neměla kam přestěhovat, musela do poslední chvíle zůstat v opuštěném Kolvíně. Armáda už prý dokonce začala ostřelovat okrajová stavení a zmińovaná rodina se vždy při střelbách musela schovat do sklepení svého domu. Doba to musela být krutá!
![IMG_7627](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_7627-480x360.jpg)
Čas rychle utíkal a my se zaujetím poslouchali další a další příběhy z nedávné historie Brd. Třeba o přestřelce 5.5.1945 nedaleko Třítrubeckého zámečku, o nalezených tělech zastřelených Němců nebo o tom, jak vojenská posádka z Prahy narychlo opouštěla radarovou stanici a pospíchala směrem na západ do amerického zajetí a v čele jel vystrašený německý velitel na velkém bílém koni, který ještě o několik měsíců dříve, na témže koni, hrdě projížděl brdské lesy. O životě lesníka na bývalé hájence Amerika (zbořená,dnes voj.objekt) nebo o starých loveckých srubech a pytlácích. O nich, tedy o pytlácích, má být rovněž poslední kniha, kterou zatím pan Šefl připravuje a jejíž rukopis nám na závěr i ochotně ukázal.
![IMG_7628](http://cloud.up4.cz/uploads/data/uploads/2012/05/IMG_7628-480x360.jpg)
Sedělo a poslouchalo by se opravdu dlouho, ale čas pokročil, venku už se začalo pomalu stmívat a tak, ač neradi, musíme tohle moc zajímavé povídání ukončit. Před odchodem nám ještě pan Šefl napíše milé věnování do knížky "Povídání o Brdech", kterou napsal a my se s velkým poděkováním loučíme. Bylo to krásné a srdečné setkání s člověkem, u kterého neomylně poznáte, že má Brdy zaryté hluboko ve svém srdci. A to jak v dobrém, tak i ve zlém, protože ne všechna vzpomínání byla veselá. Ještě jednou moc děkujeme pane Šefl.
Muselo to být moc hezké setkání!
Ahoj Jirka.