Tajemným údolím Reservy

Koncem měsíce února jsme se po dva dni toulali tajemným údolím potoka Reserva a užívali si tak možná posledního zimního vandru. Potok Reserva pramení v nadmořské výšce 800 m.,v hlubokých a vlhkých lesích JZ svahu Toku a měří necelých 5km. O co kratší je jeho délka, o to zajímavější jsou místa, kterými protéká.

Temné smrkové porosty a místy hluboké strže podél jeho toku vytváří tajemná, nesnadno prostupná místa a ke zvláštní atmosféře celé této oblasti přispívají i záhadné roury, šachty či poklopy, které jsme nacházeli rozmístěné všude po údolí. Zvláštní pocit záhadna ještě dokresloval všudypřítomný opar z právě odtávajícího sněhu.Co je však největší tajemstvím tohoto údolí je jeho poslední část, která začíná nedaleko Aliance. Přehražená původní silnice a vedle ní i řečiště potoka vám dává jasně najevo, že tudy cesta pro nepovolané nevede. Za plotem se totiž nachází asi poslední velká záhada Středních Brd a tou je stále střežený vojenský areál, lidově nazývaný "U Němých".

Tohle velice zajímavé a do současnosti neobjasněné téma však vydá určitě na jeden samostatný příspěvěk a tak o "Němých" až někdy příště. Díky plotu jsme tedy museli asi kilometrovou část potoka obejít a na původní trasu se napojit v místě známého vodojemu "U Rybiček". Tady rovněž končí samotný tok Reservy, který se vlévá zprava do Třítrubeckého potoka.

Opouštíme tedy údolí a na závěr prvního dne si vystoupáme na vrchol jednoho z okolních kopců, kde na nás čeká střecha nad hlavou pro tuto noc. Trochu problémy dělá jen mokré dřevo, ale pro dnešní večer se to ještě dalo zvládnout. Jak můžete vidět na videu dál, druhý den ráno už byla situace podstatně horší.*Tady přinášíme  malou ukázku toho, co všechno můžete v Brdech nalézt. Že by nějaká osvěta pro tuláky? No nekupte tak důležité informace za 3 K!*

Přes noc malinko přituhlo, tak se lesní cestičky po ránu proměnily v jednu velkou ledovku, aspoň tady nahoře a jelikož máme namířeno do Tění a následně do Strašic, tak to bude dolů asi pěknej fofr. Během cesty máme příležitost obdivovat krásu zimní přírody, kterou navíc noční mrazík náležitě přikrášlil a tak máme zajímavé objekty pro focení, některé se opravdu povedly.

  No a na závěr malá videoukázka toho, jak může být někdy složité (v tomto případě nemožné) si opéct buřta!! V únoru, na sněhu, ve větru a s mokrým dřívím, toď pro Hanze s Lukym polehčující okolnost. Buřty se nakonec po dvacetiminutovém marném snažení jedly téměř studené. No, ne všechno se vždycky vyvede, že ?