Tajemství zámeckého podzemí
Na konci roku 2011 jsme měli možnost nahlédnout do podzemí mirošovského zámku. Správce objektu nás tehdy požádal, zda-li by jsme byli ochotni zmapovat zdejší odvodňovací štoly a zjistit v jakém stavu se nachází. Prolezli jsme většinu tohoto podzemního odvodňovacího systému (report. Zámecké podzemí 12/20011), některá místa však byla pro vysokou hladinu spodních vod zatopená a tím pádem neprůchodná. Prohlídku zbylé části jsme proto odložili na neurčito a čekali, až nastanou pro průzkum vhodnější podmínky.
Uplynuly od té doby 3 roky a nám se nečekaně ozval pan K s tím, že má pro nás dvě příznivé zprávy. Zaprvé - po suché zimě jsou štoly téměř bez vody a tedy snadno průchodné, zadruhé - našel prý nedávno při úklidu zámeckých prostor nějaké staré dokumenty a těžařské mapy. Na jedné z těch nalezených map je zakreslená štola nejasného původu a určení, která údajně vede ze zámeckého areálu k bývalému hlavnímu dolu Leopoldine (dnes Příkosická zemědělská a.s.) a pravděpodobně pokračuje i dále k lomu Nad Planinou. Ta štola by měla ústit do sklepení jedné ze zámeckých budov. A má se jednat právě o tu budovu, která byla při naší první návštěvě nejvíce zaplavena vodou, její důkladná prohlídka tehdy nebyla možná. Tak jestli by jsme prý neměli chuť se do podzemí opět podívat a zjistit, jestli je na těch mapách něco pravdy. Jsme pochopitelně nadšeni! Neznámé podzemí nedaleko od nás, to zní dobře! Domlouváme vhodný termín a v den "D" odjíždíme s výbavou do Mirošova, kde se setkáváme se správcem. Po krátké poradě nás zavádí do budovy, kde by se vchod do štoly měl nacházet. Sklepení je tentokrát opravdu bez vody a podlahu pokrývá jen silná vrstva mazlavého bahna. Procházíme první místností, pak bez potíží i druhou a s očekáváním vstupujeme do místnosti polední, kde by podle plánku měl být vchod do oné štoly. Nánosy bahna jsou zde již o mnoho centimetrů silnější, vrstva může mít tak 40 cm, ale to hlavní, kvůli čemu jsme zde, to je bahnem nezaplavené.
Na zadní stěně místnosti se před námi skutečně objevil cihlový portál nějaké chodby či štoly !!! Hladina spodních vod byla minule příliš vysoká a proto byl tento vchod zaplaven, neměli jsme šanci se k němu dostat. Tak tedy vchod je objeven a co dál? Vstoupit, nevstoupit ? Bude to průlezné nebo nebude? Co nás tam čeká? Budou tam závaly nebo voda? Otázek je mnoho, ale zvídavost vítězí a my nakonec vstupujeme. Vždyť proto jsme tady! První metry vyzděné štoly jsme museli proplazit a tajně jsme doufali, že to nebude trvat příliš dlouho, protože jinak by jsme se museli vrátit. Dali jsme si limit maximálně 15 metrů. Pokud by se situace nezlepšila, jdeme zpátky. To by se ještě dalo " vycouvat ", pak už by nastaly problémy a riskovat za každou cenu se nám zrovna nechce - už jednou jsme se v plazivce sekli. Cihlová nízká klenba naštěstí po několika metrech končí a za ní se objevuje klasická rubaná štola. Ne moc vysoká, ne moc široká, ale průchozí, to je důležité. To nás uklidní a tak pokračujeme opatrně dál. Štola mírně klesá, je poměrně suchá, stabilní a má zatím jen jednu chodbu.
Změna nastává přibližně po pěti stech metrech, kdy se před námi objevuje rozcestí. Hlavní chodba pokračuje vlevo, vpravo se objevuje krátká odbočka. Vstupujeme do ní, ale po několika metrech se musíme vrátit, protože štola je zaplavena vodou. Jen si stačíme všimnout, že na jejím konci je vchod zabezpečen ocelovou mříží. Jak jsme později na povrchu zjistili, vyůstění této chodby je v areálu společnosti Příkosická zemědělská a.s. ( bývalý důl Leopoldine). Je až zpodivem, že do dnešní doby se o existenci této štoly nikde neobjevila žádná informace. I my se v těchto místech během poslední doby pohybovali několikrát, ale o štole jsme neměli sebemenší ponětí.
Vracíme se tedy zpět a pokračujeme dál hlavní chodbou. V místě za rozcestím je i část hlavní štoly zaplavena vodou do výšky přibližně 40 cm a tak máme obavy, zda-li se bude moci pokračovat dál. Už teď ale máme obrovskou radost, protože to, co jsme právě " objevili ", se zatím jeví jako naprostý unikát! Potvrdili jsme propojení bývalého největšího dolu mirošovského uhelného revíru spolu s areálem mirošovského zámku, kde okolo roku 1900 měla sídlo Mirošovská kamenouhelná společnost, vlastník tohoto dolu, že by to mělo nějakou souvislost? Snad se nám podaří objasnit i druhou část této skutečnosti a sice propojení dolu Leopoldine s lomem Na Planinách. Pokud by tomu skutečně tak bylo, celková délka této důlní chodby by činila více jak 2 kilometry. Hladina spodní vody v chodbě během několika následujících metrů ještě stoupá (v maximální výšce nám dosahuje až ke kolenům), ale pak se začne chodba mírně zvedat a voda postupně mizí. Předpokládáme, že právě tady je nejnižší bod celé spojovací štoly a dále už profil chodby bude stoupat směrem k lomu Na Planinách.
A skutečně. Pokračujeme stále mírně do kopce, zhruba po půl hodince však přicházíme ke kritickému místu - ve štole se začínají objevovat první menší závaly, zborcené zbytky výdřevy a později i zřícené balvany. Tušíme, že se pravděpodobně blížíme ke konci našeho putování podzemím. Situace ve štole nevypadá příliš optimisticky, protože zřícených kamenů přibývá. Zvažujeme co dál. Pokusit se to prolézt (nevíme ale kolik metrů nám ještě zbývá) nebo se otočit a vrátit se stejnou cestou zpět? V momentě, kdy nahlížíme za další kámen a rozhodujeme se, najednou ucítím na své tváři lehký závan čerstvého vzduchu! Volám na kluky, ať jdou blíž, jestli se mi to jen nezdá. Ale ano, skutečně, v chodbě je naprosto zřetelně cítit čerstvý vzduch. A z našich předešlých zkušeností z podzemí nám je jasné, že konec chodby nemůže být příliš daleko. Rozhodnuto. Pokusíme se to dolézt.
Naše snaha byla nakonec úspěšná. Za pár okamžiků spatříme před sebou světlý bod a mezi kameny se následně proplétáme na denní světlo. Vyústění štoly ve starém opuštěném lomu Na Planinách je v jednom boční vytěženém a částečně zavaleném sále. To je ale překvapení! Vzpomínám si, že už jako malé děti jsme do této jeskyně lezli a říkalo se, že tam dole je nějaká tajná chodba. Ano, ona tam opravdu je. Nově objevená štola mezi zámečkem v Mirošově a opuštěným lomem Na Planinách skutečně existuje. A jak tomu nasvědčuje vytesaný letopočet na skále hned vedle štoly, vznikla pravděpodobně již v roce 1889.
