Vzpomínky na vojnu aneb Když jsem sloužil v Brdech
Díl 3 : Provoz střelnice Kolvín-sever
Rád bych navázal na dva předchozí články, a jak už jsem psal v úvodním seznamovacím dílu v blízkosti bývalého Kolvína se nacházely 3 střelnice. V době kdy jsem zde sloužil se ke střelbám používaly střelnice Kolvín-sever a Padrť. Střelnice Kolvín-jih byla mimo provoz.
Střelnice Kolvín – jih: 9 drah, elektrifikována, střelba až na 2500m, řízena z věže. V letech 1985-1987 mimo provoz a zakonzervována, probíhala zde jen běžná údržba. V hale vpravo od řídící věže se vyráběly cvičné terče-tanky. V následujících dvou dílech si připomeneme, jak provoz na těchto střelnicích a samotné střelby probíhaly. Střelnice Kolvín-sever: 4 dráhy pro terče, bez elektrifikace, střelba maximálně na vzdálenost 1200m, sloužila ke cvičení střeleb z kanónů menších ráží, nebo protiletadlových kanónů a kulometů, často sem jezdily na střelby i Lidové milice.
Příprava na střelby na střelnici Kolvín-sever, svobodník D.Č. a Praga V3S se dvěma terči-tanky (vpravo), v pozadí Haki věž. Střelnice neměla řídící věž, ani zděné strojovny pro posun terčů. Střílející jednotky přijely většinou na 2 dny a byly ubytovány vždy mimo kasárna v budově vpravo od areálu, které jsme říkali „teskobarák“. Byly v ní světnice, WC i sprchy. Lidové milice braly střelby občas hodně pohodově, přijeli, ubytovali se, během dne odstříleli, po vyhodnocení se „ožrali“, přespali a ráno dalšího dne odjeli, když se po nich dělal úklid, tak tam občas zapomněli i něco ze své výstroje… přilbu, polní lopatku, plynovou masku a podobně J. Pod vrchem Palcíř byly lany ukotvené trubkové konstrukce, kterým jsme říkali „Haki věže“. Zavěšovaly se na ně terče různých tvarů např. silueta letícího vrtulníku. Terč měl dřevěný rám, potah z plechu.
Haki věže, které dnes již nestojí K nácviku střeleb se používaly i pevné terče zhotovené ze smrkových desek potažených jutou umístněné ve svahu na pevno, nejčastěji se však používaly „klasické“ terče v podobě tanků, (viz druhé foto) které měly lyžiny, aby mohly při tahu lépe klouzat v terénu, trávě i hlíně. Protože střelnice nebyla elektrifikována k tažení terčů ocelovým lanem se používala speciálně upravená skříňová Praga V3S se čtyřmi navijáky. Při vzpomínce na střelby na této střelnici se mi vybavila jedna, tehdy ne moc příjemná příhoda. Byla zima roku 1986, napadlo cca 10cm sněhu. Příprava střeleb na střelnici Kolvín-sever nebyla nijak náročná a zúčastnilo se jí jen cca 5 vojáků, dostali jsme rozkaz připravit střelnici na střelby, které měly proběhnout následující den. Jako první přijela na určené místo skříňová Praga V3S s navijáky, „zapatkovala se“, aby měla při tažení terčů dobrou stabilitu. Bubny navijáků s ocelovým lanem se odbrzdily a vytáhli jsme lano v potřebné délce. Na lano se svorkami navázaly terče, které jsme za Pragou V3S přitáhli z haly u střelnice Kolvín-jih, včetně několika kusů terčů jako rezervu. Střelnice byla takto připravena na následující den a střelby…. V den střeleb, pokud se konaly v zimě a byl sníh a mráz - byl úkolem číslo jedna - zaháknout pod natažené ocelové tažné lano kovový hák a projít celou trasu od navijáků až po terč s hákem pod lanem, jestli v některém místě nepřimrzlo. Každý jsme měli svou dráhu, šli jsme cca 30m lano všude OK, tak jsme kontrolu ukončili v domnění, že je lano bez přimrznutí po celé délce a zalezli jsme si z mrazu do tepla k navijákům skříňové Pragy, kde byly i kamínka ve kterých jsme v zimě topili dřevem a příjemně auto vyhřáli v očekávání na povel k zahájení střeleb. Když povel ke spuštění navijáků přišel, začaly se lana navíjet a po velmi krátké době se napnuly jako struny a Praga se zhoupla a naklonila, v tu chvíli začaly vzduchem svištět prasknuté lana… V první chvíli jsme byli překvapeni, pak nastalo zděšení, že jsme lana nezkontrolovali po celé délce. Lana byly nataženy i přes silnici a lesáci přes ně jezdili a zamáčkli je do sněhu a přes noc přimrzly k asfaltu. Byl z toho velký průšvih, velitel nás pořádně seřval, pokud si vzpomínám, něco o sabotáži střeleb socialistické armády a pod., bylo rázem po střelbách a cvičící vojska musely čekat minimálně další hodinu, než se lana znova natáhly a navázaly.
Fotografie před vrátnicí PTS Kolvín, první zleva místní občan z Příkosic, vždy v nezbytném kloboučku J jméno netuším, říkali jsme mu „Pali“ předpokládám, že se může jmenovat Pavel,… pokud ho někdo z čtenářů z Příkosic pozná a potká, budu moc rád když ho bude pozdravovat od bývalých „Kolvíńáků“… J. Druhý z leva velitel čety npor. J.H. Pro představu, střelby na střelnicích PTS Kolvín nebyly každý den, ani každý týden, bylo to velmi nepravidelné - někdy 2x za měsíc, někdy 1x za měsíc, ale bylo i období kdy za měsíc nebyly žádné střelby. Příroda, ani zvěř určitě na této střelnici příliš netrpěla. Každý rok se na podzim večer ozývalo z prostoru bývalého Kolvína v době říje jelení troubení. Divokých prasat pobíhalo v okolí kasáren velké množství i na ně mám jednu humornou vzpomínku. Byl jsem zrovna ve službě jako pomocník dozorčího vchodu, vyjdu takhle brzy po ráno – zrovna se rozednívalo - před vrátnici a co nevidím - v kasárnách před vrátnicí pár metrů ode mě stádo prasat, asi 15 kusů od velkých až po malé. První myšlenka, co s nimi v kasárnách…, tak jsem zadupal a prasata se otočily a od brány prchaly do zadní části kasáren … a jak se nečekaně objevily tak i zmizely-dírou v plotě v zahradě. A abych zpestřil nudné a každý den se opakující hlášení veliteli střelnice, který přijížděl každý všední den, před sedmou hodinou do kasáren, tak jsem mu v hlášení kromě obvyklého: „Soudruhu podplukovníku vojín XY, během mé služby se nic mimořádného nestalo“ , přidal větu … "akorát do kasáren proniklo stádo divokých prasat"… :-) V příštím dílu si připomeneme, jak probíhaly střelby na střelnici Padrť. text : "k" foto : "k" a www. CSLA.cz
Rád bych navázal na dva předchozí články, a jak už jsem psal v úvodním seznamovacím dílu v blízkosti bývalého Kolvína se nacházely 3 střelnice. V době kdy jsem zde sloužil se ke střelbám používaly střelnice Kolvín-sever a Padrť. Střelnice Kolvín-jih byla mimo provoz.
Střelnice Kolvín – jih: 9 drah, elektrifikována, střelba až na 2500m, řízena z věže. V letech 1985-1987 mimo provoz a zakonzervována, probíhala zde jen běžná údržba. V hale vpravo od řídící věže se vyráběly cvičné terče-tanky. V následujících dvou dílech si připomeneme, jak provoz na těchto střelnicích a samotné střelby probíhaly. Střelnice Kolvín-sever: 4 dráhy pro terče, bez elektrifikace, střelba maximálně na vzdálenost 1200m, sloužila ke cvičení střeleb z kanónů menších ráží, nebo protiletadlových kanónů a kulometů, často sem jezdily na střelby i Lidové milice.
Příprava na střelby na střelnici Kolvín-sever, svobodník D.Č. a Praga V3S se dvěma terči-tanky (vpravo), v pozadí Haki věž. Střelnice neměla řídící věž, ani zděné strojovny pro posun terčů. Střílející jednotky přijely většinou na 2 dny a byly ubytovány vždy mimo kasárna v budově vpravo od areálu, které jsme říkali „teskobarák“. Byly v ní světnice, WC i sprchy. Lidové milice braly střelby občas hodně pohodově, přijeli, ubytovali se, během dne odstříleli, po vyhodnocení se „ožrali“, přespali a ráno dalšího dne odjeli, když se po nich dělal úklid, tak tam občas zapomněli i něco ze své výstroje… přilbu, polní lopatku, plynovou masku a podobně J. Pod vrchem Palcíř byly lany ukotvené trubkové konstrukce, kterým jsme říkali „Haki věže“. Zavěšovaly se na ně terče různých tvarů např. silueta letícího vrtulníku. Terč měl dřevěný rám, potah z plechu.
Haki věže, které dnes již nestojí K nácviku střeleb se používaly i pevné terče zhotovené ze smrkových desek potažených jutou umístněné ve svahu na pevno, nejčastěji se však používaly „klasické“ terče v podobě tanků, (viz druhé foto) které měly lyžiny, aby mohly při tahu lépe klouzat v terénu, trávě i hlíně. Protože střelnice nebyla elektrifikována k tažení terčů ocelovým lanem se používala speciálně upravená skříňová Praga V3S se čtyřmi navijáky. Při vzpomínce na střelby na této střelnici se mi vybavila jedna, tehdy ne moc příjemná příhoda. Byla zima roku 1986, napadlo cca 10cm sněhu. Příprava střeleb na střelnici Kolvín-sever nebyla nijak náročná a zúčastnilo se jí jen cca 5 vojáků, dostali jsme rozkaz připravit střelnici na střelby, které měly proběhnout následující den. Jako první přijela na určené místo skříňová Praga V3S s navijáky, „zapatkovala se“, aby měla při tažení terčů dobrou stabilitu. Bubny navijáků s ocelovým lanem se odbrzdily a vytáhli jsme lano v potřebné délce. Na lano se svorkami navázaly terče, které jsme za Pragou V3S přitáhli z haly u střelnice Kolvín-jih, včetně několika kusů terčů jako rezervu. Střelnice byla takto připravena na následující den a střelby…. V den střeleb, pokud se konaly v zimě a byl sníh a mráz - byl úkolem číslo jedna - zaháknout pod natažené ocelové tažné lano kovový hák a projít celou trasu od navijáků až po terč s hákem pod lanem, jestli v některém místě nepřimrzlo. Každý jsme měli svou dráhu, šli jsme cca 30m lano všude OK, tak jsme kontrolu ukončili v domnění, že je lano bez přimrznutí po celé délce a zalezli jsme si z mrazu do tepla k navijákům skříňové Pragy, kde byly i kamínka ve kterých jsme v zimě topili dřevem a příjemně auto vyhřáli v očekávání na povel k zahájení střeleb. Když povel ke spuštění navijáků přišel, začaly se lana navíjet a po velmi krátké době se napnuly jako struny a Praga se zhoupla a naklonila, v tu chvíli začaly vzduchem svištět prasknuté lana… V první chvíli jsme byli překvapeni, pak nastalo zděšení, že jsme lana nezkontrolovali po celé délce. Lana byly nataženy i přes silnici a lesáci přes ně jezdili a zamáčkli je do sněhu a přes noc přimrzly k asfaltu. Byl z toho velký průšvih, velitel nás pořádně seřval, pokud si vzpomínám, něco o sabotáži střeleb socialistické armády a pod., bylo rázem po střelbách a cvičící vojska musely čekat minimálně další hodinu, než se lana znova natáhly a navázaly.
Fotografie před vrátnicí PTS Kolvín, první zleva místní občan z Příkosic, vždy v nezbytném kloboučku J jméno netuším, říkali jsme mu „Pali“ předpokládám, že se může jmenovat Pavel,… pokud ho někdo z čtenářů z Příkosic pozná a potká, budu moc rád když ho bude pozdravovat od bývalých „Kolvíńáků“… J. Druhý z leva velitel čety npor. J.H. Pro představu, střelby na střelnicích PTS Kolvín nebyly každý den, ani každý týden, bylo to velmi nepravidelné - někdy 2x za měsíc, někdy 1x za měsíc, ale bylo i období kdy za měsíc nebyly žádné střelby. Příroda, ani zvěř určitě na této střelnici příliš netrpěla. Každý rok se na podzim večer ozývalo z prostoru bývalého Kolvína v době říje jelení troubení. Divokých prasat pobíhalo v okolí kasáren velké množství i na ně mám jednu humornou vzpomínku. Byl jsem zrovna ve službě jako pomocník dozorčího vchodu, vyjdu takhle brzy po ráno – zrovna se rozednívalo - před vrátnici a co nevidím - v kasárnách před vrátnicí pár metrů ode mě stádo prasat, asi 15 kusů od velkých až po malé. První myšlenka, co s nimi v kasárnách…, tak jsem zadupal a prasata se otočily a od brány prchaly do zadní části kasáren … a jak se nečekaně objevily tak i zmizely-dírou v plotě v zahradě. A abych zpestřil nudné a každý den se opakující hlášení veliteli střelnice, který přijížděl každý všední den, před sedmou hodinou do kasáren, tak jsem mu v hlášení kromě obvyklého: „Soudruhu podplukovníku vojín XY, během mé služby se nic mimořádného nestalo“ , přidal větu … "akorát do kasáren proniklo stádo divokých prasat"… :-) V příštím dílu si připomeneme, jak probíhaly střelby na střelnici Padrť. text : "k" foto : "k" a www. CSLA.cz
