
Na kole s Rudou IV.

Letošní ježdění s Rudou bylo pojato trochu odlišně a tak trochu sobecky "nebrdsky". Odjeli jsme totiž na tři dny sjíždět šumavské kopce. Při jarním přejezdu Šumavy se nám zde moc a moc líbilo, a tak jsme si slíbili, že se sem v tomto roce ještě jednou vrátíme. Volných termínů ale zase tolik nemáme (natož společných) a proto jsme se rozhodli spojit tyto dvě akce dohromady. Na kole s Rudou IV. tedy tentokrát ze Šumavy. Prvním a zároveň tím nejdůležitějším bodem pro plánování všeho ostatního bylo náhodné nalezení internetových stránek Javornické okruhy. Pěkné traily v zajímavé a " neprofláknuté " oblasti, říkáme si a tak místo pro naši základnu volíme v Kašperských Horách, malebném to městečku šumavském. Na páteční odpoledne a na rozježdění volíme kratší, asi třicetikilometrovou trasu. Z Kašperských Hor stoupáme krátce po asfaltce na nedaleký hrad Kašperk a pak už jen lesem přes bývalou osadu Ždánov a Královský kámen na nejvyšší bod celých Javornických okruhů i celé oblasti - na vrch Javorník vysoký 1066 metrů. Přijíždíme bohužel 15 minut po uzavření zdejší rozhledny, což nás trochu zamrzelo a tak místo výhledů na šumavskou krajinu si dáváme alespoň malou svačinu. Přes Javorník a Krásnou vyhlídku klesáme pěkným sjezdem do Nicova, abychom vzápětí zase vše vystoupali do protějšího svahu pod Suchým vrchem.

Tady jsme za námahu alespoň trochu odměněni krásnými výhledy do okolí. Následující 2 km úsek po lesní stezce s modrou turistickou značkou by byl za normálních podmínek velice atraktivním sjezdem. Jenže několik deštivých dnů, které Šumavu zkrápěly před naším příjezdem, bohužel udělalo z cesty jízdu blátivým korytem. Vysvobození přišlo až v Amálině údolí, kde jsme najeli na asfaltku a přes sedlo Na Lišáku se vrátili do Kašperek. Jinak jsme ale byli z páteční trasou velice spokojeni. Zajezdili jsme si rozmanitým terénem, kde nechyběly lesní i polní cesty, krátké asfaltové úseky, sjezdy, stoupání ( celkem 1090 metrů ) i pěkné výhledy. Na sobotu jsme si naplánovali celodenní 65 kilometrů dlouhý okruh po trase Kašperky - Popelná - Churáňov - Kvilda - Modrava - Srní - Rejštejn - Kašperky. Brzy po snídani vyrážíme z městečka a po červené značce odjíždíme na jih, kde přes Kozí hřbety, Císařský Dvůr a Karlinu Pilu míříme do údolí říčky Losenice. Hned na začátku tohoto hlubokého údolí míjíme zajímavé ruiny několika budov, které náležely bývalé osadě Buzošná - Riesenbach. Zarůstající zdi mlýna a několika dalších stavení působí velmi romanticky. Po prohlídce a malé pauze nasedáme na kola a pokračujeme lesní pěšinou podél říčky směrem na samotu Popelná.

Tady potkáváme účastníky nějakého crossového závodu, kteří nám následně zkomplikují dalších asi 5 kilometrů cesty. Těch pár kilometrů totiž máme společnou trasu a na úzkou lesní rozmáčenou cestičku se prostě všichni nevejdeme



U Otavy jsme chvilku váhali, jestli dál pokračovat po asfaltce na druhém břehu nebo zůstat na levé straně a napojit se na červenou turistickou značku. Volba padla na červenou, protože jízda po frekventované silnici nás příliš nelákala. Jen jsme se nějak špatně podívali do mapy a přehlédli téměř stometrové krajně nepříjemné stoupání na Mouřenec, ale jinak volba dobrá. A Mouřenec byl náš poslední kopec, který jsme během našeho šumavského víkendu absolvovali. Zbylé kilometry do Sušice už vedly podél Otavy a po cyklostezce... Šumava nás opět nezklamala a moc jsme si ty tři dny užili
