Na Mikuláše v Brdech

Letošní razantní nástup zimy hned v úvodu měsíce prosince mi udělal radost, a tak program pro dva dny volna, které jsem měl na Mikuláše, byl více než jasný - procházka zasněženými Brdy. Chvilku přemýšlým v kterých místech už jsem dlouho nebyl a napadá mě Jordán, tak si projdu jeho okolí. Ani ve snu mě při tomto rozhodnutí nenapadlo, že by mě tady čekalo nějaké překvapení, vždyť jsem tu byl už tolikrát, no a přeci !

Začínám v Zaječově a můj první dnešní cíl je kopec Beran. Odtud je za příznivých povětrnostních podmínek hezky vidět na celou jordánskou dopadovku, ale bohužel během mé cesty nahoru se podstatně zhoršuje počasí a tak mi je jasné, že z výhledu dnes nic nebude, škoda. Na samotném vrchol Beranu v současné době, kromě rozpadajících se pozorovatelen, můžeme najít i spáleniště s pozůstatky po vyhořelé boudě. Tu letos někdo zapálil a není bez zajímavosti, že je to už několikátý případ, kdy na území Brd hoří dřevěná stavba.

Další moje kroky vedou na sousední kótu Hejlák, rovněž upravenou jako pozorovací a rovněž dnes bez výhledu. Krátkým kamenným schodištěm vystupuju až na samotný vrchol a tady, kromě vyzděných stanovišť, nacházím ještě i dřevěnou pozorovatelnu. Je otevřená, uvnitř nepořádek a střechou začíná zatékat. Otázkou tedy je, jak dlouho tu ještě vydrží.

Míjím letiště (tady mám v plánu se zastavit až při zpáteční cestě) a lesem a sněhem se pomalu prodírám k Jordánu. V těchto místech už leží na zemi dobrých 30 cm nového sněhu a tak než vylézám u první pixle, docela se zapotím. Nakouknu dovnitř, udělám pár fotek a pokračuju o kousek výš, k "CEčku". Tady s překvapením zjišťuju, s jakou drzostí a hlavně rychlostí mizí z Brd všechno co je ze železa! Vstupní ocelovou mříž i část vnitřní vzduchotechniky někdo odmontoval.  Tak počítám, že se ještě vrátí pro železné zábradlí a těch pár kousků plechů, co tu zbyly. Ocelové pláty na stěnách už taky nesou známky pokusu o odstranění.

Nízká oblačnost s těžkými sněhovými mraky nepřeje ani výhledům, ani focení a tak se začínám pomalu chystat na cestu zpět. Nechci se vracet po silnici, protože po ní chodím vždycky a proto jdu jen tak, kudy mi napadne a jak mi terén a sníh dovolí. A rozhodnutí to nebylo rozhodně špatné! Po pár stech metrech se přede mnou najednou na zasněžené zemi objevuje záhadný čtvercový otvor, který vede někam dolů a který je osazen i ocelovými stupy.

Jsem mile překvapen, že by po tolika letech nový objev na Jordánu?! Ani chvilku neváhám, sundavám bágl, nasazuju čelovku a opatrně a s očekáváním slézám na dno. Tady jsou hned na začátku pootevřené železné dveře, za nimi malá místnost plná odpadků (což svědčí o tom, že nejsem zdaleka první, kdo tento objekt objevil) a druhé železné dveře, vedoucí do dalších prostor. Za nimi už se nachází větší místost přibližně ve tvaru T. Ve zdech je několik různě tvarovaných otvorů a na stěnách zbytky nějakých konstrukcí.

Je zde poměrně sucho a oproti venkovnímu prostředí i teplo (5 °C). To by mohl být další provizorní nocleh v této oblasti Brd, hned mě napadá :-). K čemu však byl tento objekt vystaven původně, to mě ale nanapadá vůbec. Od ostatních známých bunkrů se totiž odlišuje vším. Je vybudován v podzemí, není celobetonový, nemá klasické pozorovací štěrbiny ani průduchy pro nějaká mechanická táhla. A po bližším ohledání bych řekl, že i vybudován byl pravděpodobně dřív než klasické německé pixle ze 40 let minulého století.

Nejsem ale odborník na vojenské objekty, tak tyto věci nedovedu posoudit. Třeba se ale najde někdo, kdo se této tématice věnuje a kdo má podrobnější informace k tomuto objektu. Mě osobně stačí pocit, že mě Brdy opět mile překvapily a že mě poodhalily další svoje "tajemství". A to jsem si dlouhá léta myslel, že na Jordánu už nic nového neobjevím. Další zastávkou mého dnešního putování je letiště pod Hejlákem. Opět volím cestu lesem a opět se mi to vyplácí.

Tak trochu náhodou, tak trochu i úmyslem nacházím historickou hranici dvou panství a na ní několik starých mezníků. Ihned cítím, že tohle místo už má jinou atmosféru, protože v odlehlém a zapomenutém kousku lesa jako by se najednou zastavil čas a já se v brdské historii vrátil o témeř 250 let zpět. Po chvilce opouštím linii hranice a zahýbám směrem k letišti.

Tady při obcházení betonové plochy narážím na zatopené ženijní okopy, které pravděpodobně sloužily pro techniku, jenž měla za úkol střežit jednu z příjezdových cest. Těch cest kolem celého letiště je několik a zatopených okopů různé velikosti rovněž. Na nedalekém vrcholku jsou k nalezení také pozůstatky ocelové konstrukce, která buď spadala do systému ochrany letiště nebo mohla sloužit jako vysílač.

Obejít celou letištní plochu mi chvíli trvalo, protože její rozměry jsou 550 x 70 metrů a v některých místech je při okrajích poměrně hustý porost, ale nové a zajímavé nálezy mi tuhle námahu dostatečně vynahradily. S dnešním dnem v Brdech jsem byl spokojen a znovu se mi osvědčilo pravidlo - na stejné místo, jinou cestou. K večeru se ke mně připojí ještě Hanz, čeká nás noc v Brdech, ale to už je na jiné téma...